Komentáře

1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 21. května 2015 v 14:35 | Reagovat

Tak tenhle smutek důvěrně znám, neboť už jsem pohřbíval tři psy a tři kočky.
Co na to říci? Asi nic. Snad jen to, že Teroristovi přeju krásný pobyt tam nahoře v psím nebi, které je plné všech zábavností a laskomin, jaké si jen dovede pes vůbec představit. R.I.P.
Apropó, už má ten nový přírůstek nějaké jméno či přezdívku? Já bych řekl, že už jsi ji možná vyslovila pod jeho obrázkem - "Noční můra". Nebo "Strašák"? ;-)  :D

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. května 2015 v 14:37 | Reagovat

Zničené maliní, ach ouvej.
Japak se jmenuje ten nový mazlík?

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. května 2015 v 14:38 | Reagovat

To znám moc dobře, a je mi to moc líto. Co se stalo? Nemoc nebo stáří? Já trvala na tom, když jsme přivezli Matýska z veteriny že se bude kopat ještě týž den večer, protože ho nenechám nikde v kůlně přes noc jako na podzim kocourka Elvise. Syn naštěstí pořád ještě pod vlivem šoku s Matýskova úmrtí souhlasil a tak se kopalo.  Bobeš, původce onoho úmrtí udělal taky věc kterou nikdy neudělal, když jsem ho měla u sebe v pokoji tak si vlezl na stejné místo kde vždycky Matýsek spával, stulil se na něm a zůstal spát pod peřinou celou noc. On to normálně nedělá, vyleze za chvilku ven ale tentokrát tam fakt vydržel a tulil se ke mě stejně jak to dělal Máťa. Možná to byla jeho omluva ..... :-( Vidíš, jsou to dva měsíce a když to píšu brečím jak želva .....

4 Limeo Limeo | E-mail | Web | 21. května 2015 v 15:09 | Reagovat

Musím říct, že chvilku jsem se v těch přezdívkách ztrácela, nejsem tu tak často, abych si vás pamatovala :D.
Jorkšírka je mi moc líto, já a moje rodina jsme zatím pochovali tři psy - křížence, dlouhosrstou jezevčici a nedávno i zlatou retríverku... :-(. Chápu tě a je mi to líto :-(.
No, přeji hodně trpělivosti a samé radosti s novým mazlíkem ;-).

5 Lenin Lenin | Web | 21. května 2015 v 15:13 | Reagovat

Ať je Teroristovi zem lehká. Je mi to moc líto.

Medvěd je super. A nová Veška taky. "Dobro" jí kouká z očí. :) Tuším, že si spolu užijete hromady legrace. :)

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 21. května 2015 v 15:58 | Reagovat

Doufám, že jste tam Teroristovi zakopali kostičku ;)

Víš jak se říká, jaký pán takový pes?:) Čím to, že si vybíráte takové záškodníky ...už od pohledu?:)

7 mengano mengano | E-mail | Web | 21. května 2015 v 16:27 | Reagovat

[1]: Tyhle konce jsou na soužití se psem či kočkou to nejhorší. Já se s tím neumím vyrovnávat, vždycky mi to hrozně trvá.

No, zcela nepoužitelné jméno má v dokladech, tím ho nebudu znervózňovat :-)
Říkám mu Kájínek.

[2]: Naštěstí několik keřů maliní je bezpečně ukryto mimo Káčin akční rádius, tak snad něco sklidím. Kvetou bohatě.

Nový mazlík je Kájínek.

[3]: Odešel během 10 dnů. Selhalo mu srdíčko. Jeden týden ještě lítal a nic se neprojevovalo, najednou začal špatně chodit, nechtěl jíst, začalo se mu zavodňovt bříško a šlo všechno do háje. Strávila jsem s ním týden doma... no jo, už zase bulím.
Já si myslím, že psi moc dobře vycítí, že se děje nějaká nedobrota. Káča pořád chodí ke skalce a polehává tam, aniž by se čehokoliv dotkla.

[4]: Asi bych měla udělat nějaké "kdo je kdo", protože už se mi ozvalo víc lidí, že se v tom našem mraveništi trochu ztrácejí :-) A děkuji.

[5]: Děkuju.
Ano, myslím si, že jsem opět zvolila zcela neomylně psíka, který mi život rozhodně neulehčí :-)

[6]: Kostičku ne, on kostičky nerad. Zelenou gumovou žábu, tu miloval.

Já nevím, čím to je. Tenhle šmudla vypadal na první pohled, že to bude hodné a klidné štěňátko. Mimikry mu vydržely jeden a půl dne :-)

8 Adrijo Adrijo | E-mail | Web | 21. května 2015 v 16:40 | Reagovat

Nový mazlík je vážně super! :D

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 21. května 2015 v 17:01 | Reagovat

[7]: Kájínek? Jako ten nejslavnější český vězeň? To jako že bude furt někde zavřenej? :-D  :-D

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 21. května 2015 v 17:03 | Reagovat

[7]:(6) Oni se dovedou ti zvířecí hajzlíci pěkně přetvařovat, když si je chodí noví páníčci a paničky vybírat. Prostě něco jako klamavá reklama. ;-)  :D

11 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. května 2015 v 18:10 | Reagovat

Smrt je vždy hrozná! O_O
Mohu se zeptat proč se jmenuje ten malý cvrček Kájínek?
Má něco společného se svým jmenovcem? :-D  ???

12 userka userka | E-mail | Web | 21. května 2015 v 18:38 | Reagovat

Néé, to je mi líto :-( Znám to a bojím se, že když si pořídím dalšího pejska (měla jsem jenom jednoho), že to zase bude hrozně bolet, ale přitom vím, že ty roky s ním stojí za to. Je to těžký.
A taky ti úplně rozumím s tím zvukem drápků. Podle mě na tohle přesně funguje syndrom prázdný náruče (když matce zemře miminko). Taky jsem pak při každý situaci, na kterou by pejsek nějak zareagoval, tu jeho reakci jakoby slyšela. A ruce (svaly) mají taky paměť, takže člověk úplně přesně ví, jaký to bylo, když ho choval nebo hladil.
No, brečím, je mi to fakt líto tak nějak celkově, ale jsem ráda, že už máš dalšího pejska, kterej tě rozveselí :)

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 21. května 2015 v 19:46 | Reagovat

[11]: Možná bude furt někam zdrhat. :D

14 Kerria Kerria | Web | 21. května 2015 v 19:59 | Reagovat

Je mi to líto, drž se! Snad ti v tom nový psíček pomůže.

Jinak zvířata mají taky duši a city. Když někdo blízký umře, tak cítí smutek. Můžu to potvrdit - vždycky máme dva psy i dvě kočky současně. Když některé zvířátko umře, tak ten druhý sedí a smutně kouká přesně jak popisuješ.

15 Anidea Anidea | E-mail | Web | 21. května 2015 v 20:20 | Reagovat

Když jsme pohřbívali kočičku, buleli jsme všichni. Cítím s Tebou... Ať Ti Veška přináší nejen bačkory, ale i radost.

16 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 21. května 2015 v 22:25 | Reagovat

Terorista bude chybět nám všem :-(
Ještě, že měl tak úžasnou paničku, která o něm pověděla celému blogovému světu a my všichnni jsme se mohli těšit jeho přítomnosti společně s Tebou :-) moc mě to mrzí a snad bude nový strašáček aspoň poloviční úlevou :-)

17 valin valin | Web | 22. května 2015 v 7:29 | Reagovat

Tak tohle je mi moc a moc líto. Jenomže to je daň, kterou musí odvést každý, kdo má nějaké to zviřátko. Já po smrti Šeriny jsem se bránila dlouho novému pejskovi, ale dnes vím, že člověk, který má rád zvířata a je na ně zvyklý, bez nich být prostě nemůže. A tak si dobře udělala, že sis pořídila nového malého ničemu, kterému zlobivost kouká z oček. Čučí totiž přesne jako naše Žolina, tak, že vím, o čem mluvím. A Teroristu jsi díky svému vyprávění udělala takřka nesmrtelným. Tak, že tím, že potěšil spoustu lidí kolem sebe, bude mu dobře v psím nebi. Zdravím Kájínka... :-D

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2015 v 8:27 | Reagovat

Myslím, že sis vybrala takového psíka, který tě naštěstí v klidu nenechá, takže budeš mít možnost přemýšlet o veselejších věcech. Kájínek? Ten notorický útěkář? :-)

19 King Rucola King Rucola | Web | 22. května 2015 v 9:03 | Reagovat

Tak to je smutne. Ja uz nechcem od posledneho kocura nic. Psov som uz dlho nemal, odkedy sa rozhodli prenasledovat troleybus a podobne.

Dalsia cesta zivotom nech sa Vam zase lahko a veselo kraca, spomienky zostanu, nove zazitky pridu - vsetko najlepsie Vam prajem.

20 mengano mengano | E-mail | Web | 22. května 2015 v 9:48 | Reagovat

[8]: Děkuji, není to moje zásluha :-)

[9]: Vidíš, na vězně jsem nepomyslela :D Aniž bych hodnotila vinu skutečného Kájínka, tak ten náš vypadá, že v něm dříme dušička potenciálního zloducha ;-) Kilo čtyřicet dynamitu.

[10]: Naprostá pravda. Káča se tenkrát tvářila, že je sladké, huňaté štěňátko, které se narodilo proto, aby nám dělalo jen a pouze radost :-)

[11]: Pojmenování vzniklo tak nějak náhodně. Cibulka od malička všem zvířátkům říkala Kájínek (kočce, plyšovému tučňákovi, kanárovi...). Když uviděla nového strašáčka, zajásala, že si babi pořídila Kájínka. A bylo to :-)

[12]: Máš úplnou pravdu. Nesu si talíř s jídlem a jedním okem koukám,odkud se vynoří Teror a uvelebí se k loudění. Jdu z práce a slyším ho, jak sbíhá po schodech... každá takováhle ztráta, i když je to "jenom" pejsek, je fakt hrozná. Děkuju ti.

[14]: Určitě mi pomůže. Možná by se zdálo, že mám přece Kačenku, takže co jako. Ale není to pravda. Káča je venku, jsem s ní sice skoro pořád, ale půl života se mi motá v bytě malý pes. Neumím si to jinak představit.

[15]: Děkuju. Myslím, že veška Kájínek mě zaměstná měrou vrchovatou :-)

[16]: Děkuju. Alespoň si můžu říkat, že pejsek měl vážně hezký život. Mě dělá problémy psát komentáře, protože pořád ještě bulím jako želva.

[17]: Je to tak. Neumím bez psů existovat. Ve chvíli, kdy mi Teror umřel v rukách, jsem se zapřísáhla, že už nikdy víc. Ale vydrželo mi to sotva dva dny. Terorista by Kájínka ocenil, má hodně podobný všivácký smysl pro humor :-)

[18]: Letošní rok nemám nějak zvlášť vyvedený, tak už by bylo na čase, aby bylo trochu veseleji.

Snad se nevyplní "nomen omen" :-) Kájínka bych v trochu vzrostlejší trávě hledala poměrně obtížně.

[19]: Kingu,děkuju.

21 Jarka Jarka | Web | 22. května 2015 v 9:56 | Reagovat

Jéminé, to je smutná zpráva. Ovšem zase tak krásně napsaná. Ty ses minula povoláním, předpokládám, že nejsi spisovatelka, tvé články se čtou moc krásně i když zrovna nepíšeš o krásných věcech. Toto loučení z vlastní zkušenosti neznám, ale už rok máme doma zděděnou fenečku (asi něco jako jezevčík) po manželově mamince a letos už je jí 10 let. Bála jsem se pejska doma a teď jsem ráda, že ji máme a už ji mám ráda, koblížka našeho malého. :-) Kájínek je úžasný a jistě ti rozveseluje každý nový den. ;-)

22 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 22. května 2015 v 19:21 | Reagovat

Já vím, že je to smutné téma a že Vám rozhodně není do smíchu.
Já si to užila před šesti lety, jen jsem vlastně po našem Viktorovi ani nestihla truchlit, neboť jsem rodila.
A když jsem se konečně dostala k oplakávání, bylo mi znemožněno.
Moje vzpomínka připomněla mé mamince tu poslední, kterou měla ona.
Mýho tátu, jak stojí s krumpáčem v díře po kolena a nadává, proč jsme si kruci nemohli pořídit jezevčíka, místo sedmdesátikilového telete.
Ne, nechci Vaší ztrátu nijak zlehčovat, jen mi tahle vzpomínka právě kmitla hlavou.
Víte sama, že časem to přebolí :-)

23 mengano mengano | E-mail | Web | 23. května 2015 v 12:43 | Reagovat

[21]: Spisovatelka opravdu nejsem :-) Jen jsem možná zdědila ty správné geny po tátovi, který velmi dobře vládl rodným jazykem. Jeho kvalit však zdaleka nedosahuji, bohužel.
Vidíš, pejska doma ses bála a teď ho miluješ. To je prostě osud :-)

[22]: Tatínkovi se vůbec nedivím :-) Náš psík měl 3 kila a stejně jsme se docela zapotili.

Malá veška Kájínek je dobrý lék.

24 eazi eazi | Web | 23. května 2015 v 16:38 | Reagovat

Tak to je mi líto. :-( Taky už jsme jednoho pejska pohřbívali. Strávili jsme spolu celé moje dětství, tak chápu, jak je to těžké...
Mrňous je sladkej, tak ať aspoň trochu zmírní smutek. Toho, že by si nezískal vaše a Kačenky srdce se nebojím. ;-)

25 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. května 2015 v 12:31 | Reagovat

Teroristovi přeji, ať si tam v tom psím nebi najde nějaký kámoše a ať je mu tam dobře :-).
Tobě přeji, ať se z nové vši nezblázníš a ať máš stále tolik humoru a kuráže, díky nimž se tvoje články báječně čtou :-).

26 mengano mengano | E-mail | Web | 25. května 2015 v 7:39 | Reagovat

[24]: Kačenka se zatím ještě přesně nerozhodla, jestli bude Kájínka milovat nebo srdečně nesnášet. Jde jí pekelně na nervy svým přístupem "jsem sice malinkej, ale rozhodně se tě nebojím". :-)

[25]: Děkuju. Jestli Terorista vidí, co se doma právě děje, tak si určitě mne tlapky samou radostí, jakého má následovníka. Kájínek převzal štafetu a vede si opravdu převelice dobře. Domácnost se otřásá v základech :-)

27 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. května 2015 v 17:20 | Reagovat

To je mi líto. Ale malý Kájínek vypadá senzačně :-)

28 Frypat Frypat | E-mail | Web | 26. května 2015 v 14:54 | Reagovat

Pokaždé když si tu počtu,tak mám slzy v očích,ale to od smíchu.Ty dnešní jsou smutné, Teroristy je mi líto.Taky máme domácí mazlíčky, takže vím, že podobná ztráta je jako by odešel někdo z rodiny. Přeji upřímnou soustrast a hodně šťastných chvil v Kájínkem.

29 eva eva | E-mail | 26. května 2015 v 16:21 | Reagovat

Dlooouho jsem nepsala,ale poctivě čtu. Dokonce jsem dala tip jedné blogové kamarádce a ta se z toho tvého úžasného slohu raduje se mnou. Dnes to není o radosti. Když umře člen rodiny,ať je to člověk (v lednu mně umřela maminka,tak moc se těšila na svatbu svého vnuka,mého syna,kterou budeme mít 6.6.).... nebo milované zvířátko určitě mě rozumíš, je to vždycky moc smutné. Před měsícem tady blogové Verunce umřela jejich Baruška (jezevčík) a plakaly jsme všichni. taky si hned pořídili Barušku druhou. Jak jsem dnes psala,člověk se musí vysmuténkovat,chce to čas. Ten nový jorkšíráček je prostě kouzelný a až ta největší bolest nad ztrátou věrného psíka trochu otupí,bude zase dobře. Klidně se mengano vyplač,kdykoliv se ti bude chtít. Je to zcela namístě a vůbec si nemusíš přitom připadat divně.

30 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 26. května 2015 v 18:40 | Reagovat

Pokaždé, když nám umřel psík, brali jsme to všichni jako úmrtí v rodině.

31 mengano mengano | E-mail | Web | 27. května 2015 v 8:15 | Reagovat

[27]: Je senzační :-) Projevil se ovšem jako psík velmi živý a tak jsem neustále v pohotovosti, protože když nespí, tak vymýšlí pitomosti.

[28]: Děkuju. To je právě problém mazlíků. Člověk je miluje a pak roní slzy.

[29]: Chodím si pobrekávat ke skalce. Asi mi to ještě nějakou chvíli bude trvat. Jsem už prostě taková.
Děkuji ti za novou čtenářku :-)

Tvé maminky je mi líto, vím jaké to je. Když mi zemřel táta, zastavil se pro mne na dost dlouho celý svět.

Ať se vám svatba vydaří a synovi přeji hodně štěstí do nového života :-)

[30]: Ano, přesně tak. Vždyť pes do rodiny opravdu patří.

32 renuška renuška | E-mail | Web | 27. května 2015 v 12:23 | Reagovat

Bolest ze ztráty domácího mazlíčka chápu úplně naprosto zcela. Jsou to už čtyři roky, kdy nám při kastraci zůstala na stole u veterináře ležet roční kočička a v době, kdy jsme byli s kluky - syny odstěhovaní čerstvě od muže a otce v jednom, byla tahle ztráta nesnesitelná. Zalepili jsme ji stejně jako vy - novým mazlíkem, protože jinak by to prostě nešlo. Jinak by to prázdno bylo pořád :-(

33 yellow yellow | 27. května 2015 v 14:10 | Reagovat

Teroristy je mi upřímně líto. Vypadal jako prima parťák a pošuk. Snad Ti ho Kájínek dokáže alespoň trochu vynahradit.

34 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 29. května 2015 v 17:48 | Reagovat

mengano, tohle mě rozložilo a řvu tady jako želva. Mám zkušenost, že pejskové plakat umí - náš pejsek ronil slzy, když umíral, bylo to hrozné...

Je mi moc líto, že Terorista přeplul na druhý břeh. Zatím nemohu ještě gratulovat k novému pejskovi, zatím nemohu, jelikož nejdříve musím vstřebat ten smutek... Chudinka Kačenka...

35 Jirka Jirka | E-mail | Web | 29. května 2015 v 20:46 | Reagovat

Psa jsem sice nikdy neměl, ale něco podobného jsem zažil před léty, když mi pošel papoušek. Je to logická reakce, jíž se snad nikdo nevyhne. Jak vidíš, smutní i zvířata. Dobře jste udělali, že jste pohotově pořídili náhradníka.

36 Iva Iva | 29. května 2015 v 22:30 | Reagovat

Mengano, tak to jsme na tom stejně. Před třemi týdny jsme přišli o kocourka. Nemůžu se z toho vůbec dostat, byl to můj miláček. Musel hrozně zkusit. Byl to víceméně venkovní kocour. U nás mají kočky maximální volnost, když chtějí být doma, jsou doma, když chtějí ven, jsou venku. Tohle byl kocour asi čtyřletý, hodně se toulal. Asi týden jsme ho pohřešovali,pak jsme ho našli ležet u potoka s přeraženýma zadníma nohama. Na několikrát zlomenýma, i kyčle zlomené, částečná gangréna. Verdikt veterináře, kdyby přežil, už nikdy by nechodil,obě nohy by měl amputované. Bylo to šílené rozhodování, nakonec jsme ho museli nechat uspat.Hrozně si vyčítám, že jsem ho intenzivněji nehledala, že bychom přišli dříve a měl větší šanci. Když jsem ho ale viděla,věděla jsem, že by nebylo dne, kdy bych nad ním nebrečela. Můj manžel po té zkušenosti rezolutně prohlásil, že už další kočky -NIKDY. Máme ještě dvě, až ty dožijí, asi už zvířata mít nebudeme. Přesto si myslím, že jedině další mazlíček pomůže trochu se s tím  srovnat. Lidé, kteří zvířata nemají, tento smutek nikdy nepochopí. Dostaň se z toho brzy! Mrňousek a Kačenka tě nenechají v klidu a to je dobře.

37 Fredy Kruger Fredy Kruger | 30. května 2015 v 0:29 | Reagovat

Lidé jdou šťastni  a smějící,
... on rozčílen kráčí ulicí !

Ano !...Jann  Beykk jde po ulici,
pro sebe něco si brblající
... a neustále se drbající !

" Cože se drbeš ??"   ...( jest předmětem smíchu )

" Drbám se... weš jsem chyt do kožichu !!"
... volá muž na lidi : " Ku mně ty... pojď sem !
zklouzla mi ze vlasů  do poklopce !
... tady je ??... nebo tu ??... tady též není ???"
... muž odhalil husté své ochlupení ....

Kolemjdoucí jsou znechucení !

" Pojďte sem !... sakra... tak kde jste ??"

... však podrbat nikdo jej nechce !

" Kdo zvědav je na tvoje ... na svršky ??!"

... " Zapni se ?!... dostaneš do držky !"
( řvou chodci ) :  " O to, - my nestoje !!"

" Neochotní... vy... hajzlové !
lidé si mají pomáhati !"
... muž odchází, stále se hrabajíc v gatích !

38 Van Vendy Van Vendy | Web | 31. května 2015 v 19:13 | Reagovat

Tohle smutnění taky znám, Mengano, jestli by si někdo myslel, že jsi mdlého rozumu, tak by sám byl mdlého rozumu. To nejhorší jsi měla na krku, byla jsi sama na ten smutek (i když ve chvíli nejtěžší zaskočily děti). Kačenka, je vidět, taky cítila, že se něco zlého děje, pamatuji si na našeho Baskiho, když byl Dan pryč, Baski byl jak přešlý mrazem a to doslova po celý rok. Jak uplynul rok, jako by z něj něco spadlo a pookřál. Ale na druhou stranu, my jsme nepořizovali žádné nové štěně, možná by měl jiné starosti a netrápil se tolik.
Přeji ti, ať vám nové štěňátko přinese hodně radosti!Vypadá náramně roztomile, ale jak čtu v komentářích, je v něm tisíc čertů. Dokonalý maskovací trik. A Kájínek? Aby nedělal čest svému jménu a nebyl notorický útěkář! 8-)

39 mengano mengano | E-mail | Web | 1. června 2015 v 4:41 | Reagovat

[32]: Kamarádka přesně takhle přišla o kocourka. Za pár dnů jsem shodou okolností šla s Teroristou na odstranění zubního kamene a veterinář ho kvůli tomu musel uspat. Byl ze mně dost na větvi,protože jsem byla poměrně dost hysterická a asi stokrát jsem si vyžádala ujištění, že se pejsek z narkozy probere. A stejně jsem mu moc nevěřila.

[33]: Kájínek se velmi snaží. Má mozeček asi tak o velikosti lískového oříšku, ale už několikrát předvedl, že dokáže vymyslet neuvěřitelné koniny :-)

[34]: Ach jo, zase bulím.

[35]: Je pravda, že nové štěně mi celou situaci hodně ulehčuje.

[36]: Bože, to je hrozné. Dovedu si představit, jak moc ses trápila. Chudinka malá, je mi ho vážně moc líto.

[37]:To vypadá, že to nebyla veš, ale spíš všenka ;-)

[38]: Káča Teroristu pořád hledá. Je na ní vidět, jak pořád čeká, že se odněkud vynoří. Někde vyšťourala jeho starý míček a odnesla si ho do pelechu.Za normálních okolností by ho okamžitě rozhryzala, teď ho pečlivě opatruje.

40 mauron mauron | 1. června 2015 v 12:06 | Reagovat

No, smutné. Taky už jsme pohřbili několik zvířátek. A naštěsti vždycky přijdou nové kočky a nové andulky.
Ta šedá kůra mozková tak prostě funguje. Jednu její oblast zahrnoval prostor toho, co jsme ztratili a protože ví, že už je to navždy, musí se s tím vyrovnat. Nejlíp tím, že aspoň část z té "nepotřebné nefunkční díry" zaplní něčím hodně podobným. Tedy podobným zvířátkem, které vyžaduje naše stejné chování a stejné reakce jako to předchozí. Tímhle se opravdu ta "prázdná" místa zase nejlíp oživují. A hned je zase líp.
Omluvám se za fyziologický vstup, ale ten mozek, ať už lidský nebo zvířecí, je prostě úžasný.

41 mengano mengano | E-mail | Web | 1. června 2015 v 12:18 | Reagovat

[40]: Není se za co omlouvat, je to prostě tak.
Jen je veliká škoda, že tyto "záplaty" nelze aplikovat v případě ztráty blízkého člověka.

42 Amazonka Amazonka | Web | 2. června 2015 v 17:09 | Reagovat

Z článku mi blog.cz udělalo trochu něco jiného, o "swagu" a o tom jak se lidi snaží být cool jsem se sice zmiňovala, ale vůbec to nebylo hlavní téma. Šlo o "stěry", které lidé říkají, aby si připadali jako něco víc. Psala jsem o tom, že mi to přijde jako blbost, je lepší už třeba říct něco ze své hlavy než jen opakovat to, co už někdo řekl, abychom někoho urazili.
O taková slova jako "swag" nešlo. To používám taky. Používám slova, co používá většina náctiletých, ale ne ty úžasné stěry typu "nechtěl bych" apod.

43 Kika Kika | E-mail | Web | 2. června 2015 v 22:28 | Reagovat

Je mi strašně ouzko jen když si představím, že by se něco tomu mýmu stalo :-(

44 Elis Elis | Web | 3. června 2015 v 7:48 | Reagovat

To je tak krásné čtení až jsem z něho naměkko, protože před dvěma lety mě umřel nečekaně milovaný pes, vlčák, a stále pociťuji jeho ztrátu, milovala jsem ho, byl výjimečný, už mám sice nového, ale i když je skvělý, chybí tady to zvláštní souznění, každý pes je prostě jiný...

45 mengano mengano | E-mail | Web | 7. června 2015 v 11:58 | Reagovat

[42]: Chvíli mi trvalo, než mi došlo,co tvůj komentář znamená :-)

[43]: Vůbec si to nepředstavuj. Bohatě stačí, až když se něco opravdu stane.

[44]: Tak, tak. To byl asi pes tvého srdce, na kterého nikdy nezapomeneš, i když budeš mít další psíky. To se prostě někdy stane.

46 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. června 2015 v 15:28 | Reagovat

Je to už víc let, co odešla naše kočička Žofinka, na kočičí nemoc FIP a její ,,bratříček" Muf ji pořád pod vanou vyhlíží. Brečela jsem kolik dní a dodnes, když si vzpomenu jak dovedla obveselit nejen nás-lidi, ale i o rok starší Mudlu a Mufa a pak za pozornosti všech nás chuderka stonala a nešlo   ji vyléčit cítila, že je konec a schovala se nám pod vanu, prolezla až do šachty a musel ji manžel odsud vytahovat. Cítila, že má být ten den uspána na pořád, asi... Je to smutné, odešli i dva psi jeden po druhém stářím synovi a je nám jich také líto. Je tam také už nový, tentýž schiba a je to torpédo, které trochu zmirňuje jejich smutek ,ale zase srovnávají- Mates byl atd. Kéž by veškeré smutky přebolely rychleji.

47 Irma Irma | E-mail | 8. června 2015 v 22:17 | Reagovat

Cítím s Tebou. Odchod každého přítele je smutek. Máš štěstí že jsi si mohla okamžitě pořídit nového Kájínka. Mě po odchodu mého milovaného pejska kterému bylo 18 let zjistili velkou alergii na pejsky. Tak jen koukám a nic jiného nemůžu. Ani moc pohladit :-!

48 mengano mengano | E-mail | Web | 9. června 2015 v 20:21 | Reagovat

[46]: Ruženko, svatá pravda. Člověk, ať chce nebo nechce, vzpomíná na svoje zvířecí drahoušky snad celý život.

[47]: To je škoda. To jsi alergická na všechny psy? Proč se tak divně ptám - já mám taky alergii, ale jenom na srst labradorů. Vždycky se mi osypou celé ruce, jinak nic. Tohle bylo dost zábavné, když jsme měli labradory hned dva.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.