Jak nesbírat houby

14. srpna 2014 v 8:53 | Mengano |  medvědí pelíšky
Moje babička říkávala - když se urodí hodně hub, bude válka. V kontextu nedobré situace na Ukrajině je tedy letos důvod k solidnímu mrazení v zádech. V lesích kolem naší nestřediskové vísky je totiž víc hub než šišek, mravenců a zaječích bobků dohromady. Z pozice pamětníka mohu směle prohlásit, že takovou explozi hříbků skutečně nepamatuji.



Medvěd se večer poněkud zasnil a zašeptal mi do ouška, že by měl chuť. Nikoliv ovšem na sex, jak by se mohlo mylně jevit, ale na pořádný talíř houbovky. Tuto poměrně lákavou myšlenku ještě vylepšil sugestivním líčením křupavých houbových řízků a bylo rozhodnuto.

Správný vesničan ví, že na houby se nechodí v poledne, takže už za ranního kuropění jsem zběsile lítala po baráku a hledala gumovky. Poněkud jsem podcenila přípravu a nedošlo mi, že po posledním stěhování mohou být gumovky na padesáti různých místech. Mezitím Medvěd připravil košíky, nožíky a bednu (ta mne lehce zneklidnila) a vše naložil na Růženu. Pro ochránce lidských práv zdůrazňuji, že Růža není naše otrokyně z Balkánu, ale že tak Medvěd láskyplně nazývá svou čtyřkolku.

Před vstupem do lesního porostu provedl Medvěd pravidelné bezpečností školení. Už mě malinko otravuje neustále poslouchat, že se nemám vzdalovat z dohledu. Jenže choť zřejmě ještě nevytěsnil z paměti několik let starý zážitek, kdy jsem emancipovaně pobíhala po lese tak dlouho, až jsem se hezky ztratila. Vynořila jsem se o patnáct kilometrů jinde, než jsem měla být. Vybitý mobil byl celkem k ničemu a tak Medvědovi trvalo dost dlouho, než si mě zase našel.

Pustili jsme se do sbírání. Záměrně nepíšu "do hledání", protože hledat houby nebylo nutné. Houby byly naprosto všude. Při šedesátém hříbku už jsem zcela propadla houbovému šílenství. Sotva jsem očistila nožku jednomu krasavečkovi, už jsem viděla čtyři další. Honem, musím pro ně. Jejda, tamhle je jich taky pár a k tomu kolo lišek. Medvěda jsem sice neviděla, ale telefon byl ráno na nabiječce. Co se mi může stát, vždyť jsem zatím ušla sotva půl kilometru.

Právě ve chvíli, kdy jsem natahovala ruku po dalším výstavním kousku, jsem si všimla, že mám společnost. Z roští čučel divočák. Už velice přesně vím, co znamená rčení "krve by se v něm nedořezal". Netuším, jestli existuje návod, jak se chovat při setkání s divočákem, každopádně já jsem ho nečetla. Možná by bývalo bylo vhodné začít ječet a jako bonus po vepříkovi hodit košík s houbami.

To mě, bohužel, nenapadlo. Neodvážila jsem se ani utéct. Co kdyby se pustil za mnou. Úplně jsem viděla, jak mě několika dlouhými skoky dobíhá a vrhá se mi po krku. Očividný rozdíl mezi prasetem a tygrem jsem v ten moment neřešila. Z bobkosedu jsem plavně přešla do pozice ležícího střelce a jala se doufat, že se neotočí větřík a ta obluda mě neucítí, a kdyby náhodou ano, tak že je už po snídani, a hlavně, že mě konečně příjde Medvěd zachránit. Kde sakra je, když ho nejvíc potřebuju?

Ležet v sedm hodin ráno na břiše v mechu nacucaném vodou není dvakrát zábavná činnost. Divočák pro mé nepohodlí neměl příliš velké pochopení. Místo aby se spořádaně vydal pryč, začal se vrtat v houbách. Na základě svého pozorování mohu zodpovědně říct, že divočáci houby nežerou. Jenom je rozrýpají, trochu pošlapou a tím končí.

Už jsem začínala mít vážné obavy, že v té vodní lázni zapustím kořínky, když kousek ode mne zapraskaly větvičky a ze smrčků se vynořil Medvěd. Kanec stříhnul ouškama a dal se na útěk. Naštěstí ho Medvěd zahlédl. Jinak bych mu jen stěží vysvětlovala, proč se celá mokrá válím na zemi. Stejně to moc nechápal.

Ještě večer, když se cpal houbovkou a řízky, měl nutkavou potřebu mi vykládat, co mám dělat PŘÍŠTĚ, až opět potkám prasátko. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že příště nikam nejdu. A pokud ano, tak jedině s Kačenkou. Ta dělá takový kravál, že spolehlivě zažene i rozčileného nosorožce.






 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 9:09 | Reagovat

Chystám se taky vyrazit do lesa, nicméně pro jistotu berou jen maličký košíček, sama se nehodlám krmit neustále houbama. Taky bych mohla zesametit, nohy srůst do jedné a na krku vyrůst výtrusnice.....
Ovšem co vím že můžu spolehlivě potkat je taky to prase.....tady se to jimi jen hemží a můžeš dělat rámus jakej chceš už jsou tak voprsklý že si vyrazej na procházku po cestě klíďo v pravý poledne.... 8-O

2 Kika Kika | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 9:54 | Reagovat

tak to je skvělá příhoda, směju se s kafíčkem a zákuskem od ucha k uchu!

(aha tak na houby se chodí z rána? zajímavé... :D)

3 Radka* Radka* | E-mail | 14. srpna 2014 v 10:21 | Reagovat

Jsi nesmírně statečná, nejspíš bych umřela hrůzou. Nebudeš věřit, ale jsou i jiné zábavné věci, na které lze natrefit na houbách, a to nemyslím houbařskou konkurenci. Choť předevčírem hamtnul rovnou do vosího hnízda, než dotancoval kozáčka, dostal šest roztomilých žihadel. Na jeho luzných lýtkách rychlostí blesku vyrostly kopečky nepodobné jizerským tisícovkám. Prchali jsme z ohrožené zóny  rychleji než Petrovští před zvířátky. Do lože večer ulehl omotán ručníky namočenými v octové vodě. Jak ten smrad vydržel pes nevím, já jsem naprosto neloajálně nocovala jinde. Ráno jsem s radostí konstatovala, že nejsem vdova a pes octový odér rovněž přežil bez úhony, byť následně prospal celý den zalezlý pod stolem. Nicméně do lesa jsme se vypravili hned další den, přeci se nenecháme vyhnat komandem pruhovaných agresorek.

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 11:17 | Reagovat

Panečku, jak by najednou opovrhovaná Kačenka byla dobrá, že? :D
Musím tě trochu poopravit. Správný houbař vyráží do lesa až před polednem, když je již les dostatečně prosvětlen. Tudíž sbírá houby, které ti ranní houbaři v ještě sešeřelém lese přehlédli. :-D

5 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 11:24 | Reagovat

mengano, správně, jakmile rostou houby, a že letos opravdu rostou, traduje se, že bude válka. Je zvláštní, když není houbový rok, Milunka nachází. Sice ožrané chudáčky, ale má plný košík. Jakmile se o houby doslova zakopává a Milunka se vydá na jejich sběr, nenajde ani jedinou, zatímco všichni okolo vozí koše, pytle, tašky plné.

Já houby nesbírám, protože je nejím, já houby fotím. Výhoda je v tom, že nehrozí otrava a nebo v lepším případě to hrozné přejedení, které nedávno potkalo nenažraného Hanbalánka. Chlapec z metropole zapomíná na věci, které má člověk vycházející z lidu, stále na paměti - musí si špatnou zkušeností projít, než aby jí předešel. Holt, těm krásným hříbkovým řízečkům nešlo odolat a tak žral a žral, až se místní divili, co Pražák spořádá na jeden zátah.

Houby jsou jídlem chudých. Pamatuji si příběh, kdy svatý Petr jdouce s pánem Bohem užíral společné krmě a když nechtěl, aby to pán Bůh viděl, sousta plival na zem a na místě, kam je vyplivl, se objevila houba.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. srpna 2014 v 11:46 | Reagovat

Dostal jsem chuť kančí pečínku na houbách.

7 Kerria Kerria | Web | 14. srpna 2014 v 13:37 | Reagovat

Taky se někam chystáme, jen zatím netuším kam, neb jakýkoliv les je od nás nejméně 20 km daleko (ten "pohádkový" nepočítám, i některé městské parky mají větší plochu).
A letos rozhodně nebudu ten správný houbař, jelikož mám vycházky až odpoledne.

[4]: No nevím, já byla po mnoha letech na houbách vloni, skutečně jsme vyrazili brzy ráno a jak vyšlo sluníčko, tak všechny houby zmizely a dalo práci najít i ty, které člověk před minutou viděl ;-)

8 Brunett Brunett | Web | 14. srpna 2014 v 13:45 | Reagovat

Hub je tedy opravdu hojně. Včera jsem se vrátila z chalupy, a to jsme chodili každé ráno, hezky na hříbky. Není hezčí pocit, než chodit po lese a vidět před sebou v jehličí či mechu tu krásnou hnědou hlavičku! :D a pak jdu večer spát, zavřu oči, a houby mám úplně všude :D

9 mengano mengano | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 14:49 | Reagovat

[1]: Pro případ střetnutí s prasetem doporučuji tedy neoprén :D Ze mne kapalo jako z vodníka, nic moc zážitek.

[2]: Večer bývá holt už vysbíráno, obzvlášť o víkendu, když se slétnou lufťáci :-)

[3]: S vosami zkušenost nemám, ale vím, co dokáže mraveniště nabrané sekačkou na trávu. Kdysi jsem o tom psala pojednání :-)

[4]: Jaká opovrhovaná Kačenka?? Náhodou je to můj miláček, jen se nesmí pokoušet mě zabít :D

Skalní ranní houbaři odchází do sešeřelého lesa vyzbrojeni čelovkami. Pak je šero nemůže rozházet ;-)

[5]: Takže houby jsou vlastně svaté plivance. No, tak tuhle informaci jsem zrovna nepotřebovala :D

[6]: Potenciální pečínka zdrhla kamsi do hloubi hvozdu.

[7]: Nebála bych se. Pochybuju, že se kontrola dostaví kolem šesté ráno. To soudružky úřednice ještě sladce spinkají ;-)

[8]: Přesně, zavřu oči, vidím houby. Ráno oči otevřu a vidím houby zase :-)

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 15:06 | Reagovat

[9]: Nepotkala jsem ani houby, tedy potkala asi osm houbiček, a žádné prase. Za to nově vykácené kusy lesa :-?  :-?  :-?

11 mengano mengano | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 15:09 | Reagovat

[10]: Fakt žádné houby? Tady u nás opravdu houby snad samy lezou z lesa. Nikdy jsem tolik hub neviděla. Byly jsme včera v lese s Cibulkou a ona našla sama asi třicet hřibů. Jedniný, kdo nenašel nic, byla Káča. Ale donesla domů alespoň klíště :-)

12 Sugr Sugr | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 17:07 | Reagovat

Taky bych si dala kance, kanečka...,
a nemusel by být ani na houbách, jako by si dal TlusŤjoch! :-D Máte úžasné příhody Mengano, ona ta Praha je o tyhle radosti ochuzena. O_O

13 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 17:14 | Reagovat

[11]: Tady je buď nějaká divná konstelace nebo je Mníšek už tak profláknutej že sem jezdí z široka daleka a už to vysbírali. Tak on ten náš les za chatou zas tak velkej na ten počet lidí ze satelitu který na jeho konci vyrostl není a když k tomu připočítám chataře... Zvlášť když ho furt neustále kácej a kácej..... :-?

14 Ajka Ajka | Web | 14. srpna 2014 v 20:43 | Reagovat

Ještě že na houby nechodím :-D Ale ztratit se patnáct kilometrů, to jsi fakt dobrá :-D

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 0:53 | Reagovat

[12]: Já bych neřekl, že je Praha o něco ochuzena. Já jsem se jednou při houbaření v Krčském lese v kleče na kolenou v mlází potkal tváří tvář se statným mufloním samcem, který si velmi sveřepě chránil své stádo.
A v okrajových pražských čtvrtích je divočáků jako máku. ;-)

16 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 0:54 | Reagovat

[14]: Mengano je doslova odbornice na sebedestruktivní metody. :-D

17 mengano mengano | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 5:29 | Reagovat

[12]: V Praze zase máte spoustu jiného povyražení, o kterém se nám vesničanům ani nesní. Třeba ucpanou magistrálu nebo pěknou demonstraci na návsi jsme neměli, ani nepamatuju :D

[13]: Nevěřila bys, jak tady máme poničené lesy od harvestorů (netuším, jestli se to takhle píše). Člověk by až brečel.

[14]: S mým orientačním smyslem lehce retardované slepice to nebylo až tak těžké :D

[16]: Ty sis mě prostě zařadil do škatulky sebepoškozovače a mám už utrum na věky věků :D Je ovšem třeba vzít v úvahu, že patnáctikolometrový pochod lesem je zdravý velmi prospěšný ;-)

18 Macin Macin | Web | 15. srpna 2014 v 7:16 | Reagovat

U nás rostou houby na sídlišti, a vzhledem k tomu, že tu máme velké travnaté s rostoucími stromy porostlé plochy, je jich tu dost. Nikdo je ale nesbírá. Venčící pejskové hojně zalévají a tak houbičky mají i po usušení močový odér. ;-)

19 Irma Irma | E-mail | 15. srpna 2014 v 10:44 | Reagovat

I v Praze máme divočáky, špacírují si to pomalu u metra ničí zahrady a sežerou všechno co na zahradách je. Dokážou rozbourat i plot aby se dostali k pochoutce. Nedivím se že jsi se tak lekla, nám když proběhlo stádo před autem na silnici kde jezdí i tramvaj tak
to byl šok. ;-)

20 Gabi Gabi | E-mail | 15. srpna 2014 v 14:35 | Reagovat

U nás ( teda tu, kde práve som)je hub málo. Veľmi málo. Takže vojna nebude, pretože na Ukrajinu je to odtialto kúsok, ak sa zamyslíš, tak sa na nezdarenej hubačke na nej aj môžeš ocitnúť. Skôr Ťa ale pohraničiari poženú, aj keď diviakov je tu tiež hodne. Je to od nás k nim iba na skok,aj na bicykli zájdeš. Ale aj tak mám z tej situácie tam u nich a aj u nás mrazivý pocit. :-((
Mala si sa lepšie pozrieť na miesta kde ten diviak ryl. Možno pre Teba tam vyryl zo zeme hľuzovku. Ja som tohto roku, v takom diviačom rypanisku  jednu našla. Z neznalosti som ju pošlapala, zisťujúc čo je to za čudo. Zistila som to až doma, v atlase húb. Mala som sa na tie meista vrátiť. Vraj kde sa nájde jedna, je ich aj viac. :-?

21 Jirka Jirka | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 18:49 | Reagovat

Napsala jsi to krásně, klikám na hvězdičku. Já jsem o taková setkání ochuzen, protože na houby nechodím. Jediná houba, kterou poznám, je totiž houba na mytí auta. :-)

22 valin valin | Web | 15. srpna 2014 v 20:40 | Reagovat

Tak tohle dobrodružství ti ale vůbec nezávidím i za cenu toho, že houbu potkáš na každém minikroku. Potkat kance v lese, to bych fakt nechtěla, ale zase třeba si mohla potom zakutat v místech, kde se prase zdržovalo, třeba hledalo lanýže. Takový lanýž a hned bys byla v balíku... :-)  :-) :-D  :-D  :-D

23 mengano mengano | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 7:08 | Reagovat

[18]: Ono je asi jedno, jestli na houbu čurá pejsek zvenku a nebo houba "natáhne" nějaké nedobroty rovnou z půdy. Zrovna jsem četla rozhovor s nějakým mykologem a nestačila jsem se divit. Některé houby obsahují dokonce i zlato a to v množství ne zrovna malém :-)

[19]: Popravdě, na tramvajové zastávce bych divočáka opravdu nečekala. Pražáci fakt musejí mít všechno :D

[20]: Hluzovka je lanýž? Tak to jsem udělala zásadní chybu, že jsem to tam neprozkoumala. Mohla jsem být ve vatě :-)

[21]: Děkuju :-) To chce jenom trochu cviku a hříbka poznáš raz dva ;-)

[22]: Lanýž byl to poslední, co mi letělo hlavou :D A stejně ani nevím, jak vypadá. Bůh ví, co bych dotáhla domů ;-)

24 Janinka Janinka | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 9:20 | Reagovat

Hlavně, že jste to všichni ve zdraví přežili :-). Trochu mi to připomíná vyprávění mojí maminky, divočáků už potkala požehnaně, stejně, jako osaměle se potulujících podezřelých individuí. Ovšem největším zážitkem pro ní bylo setkání s ohromný losem. Dodnes nemůžeme pochopit, kde se v Jizerkách vzal :-D.

25 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 16. srpna 2014 v 18:05 | Reagovat

No nevím, jak bych dopadla já při střetu s divočákem, asi bych pořádně zpanikařila a nejspíš taky zaječela tak, že by se divočák možná i lekl :-D  :-D  :-D

26 mengano mengano | E-mail | Web | 17. srpna 2014 v 8:24 | Reagovat

[24]: Třeba to byl los turista a měl blbou mapu ;-) To se pak ztratíš raz dva.

[25]: To chce si to vyzkoušet :D

27 mauron mauron | 17. srpna 2014 v 10:29 | Reagovat

Divočák stojící pár metrů od vás, hodně znepokojující. Ale když tak v červnu už kolem půl desáté večer jedete v šeru lesem docela rychle po rovné stezce na kole, lesní tma vlevo i vpravo, a najednou slyšíte dusot něčeho velkého, co běží souběžně s vámi a pořád se z boku přibližuje a vy se ani neodvážíte do té tmy v lese podívat, abyste neztratila koncentraci na řízení kola a tempo jízdy. To je zážitek! To divoké prase nakonec překřížilo cestu, po které jsem jel asi pět metrů přede mnou. Ale ten pocit, kdy fakt člověk neví, jestli má brzdit, zastavit, nebo naopak přidat, protože jen slyší z boku se blížící dusot a cítí, že ho to stejně trefí a ve tmě nevidí nic, fuj! To je přesně ten pocit jak popisujete. Najednou se skoro zastaví čas a všechny smysly a mozek maximálním nasazením zpracovává všechny informace z okolí a snaží se neskutečně rychle najít správné řešení. Vždyť jde o život, nebo aspoň zdraví!

28 Magdaléna Magdaléna | Web | 17. srpna 2014 v 19:41 | Reagovat

Závidíme takovou houbovou úrodu. Naše rodina by se pro hříbky vydala, i kdyby bylo v lese divočáků celé stádo :)

29 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. srpna 2014 v 22:29 | Reagovat

Tak divočáka jsem při svých toulkách v lese ještě neměla tu čest potkat :D
Já raději než houby sbírám borůvky a ostružiny a bylinky. Na houby nejsem expert, takže si netroufám :D

30 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 10:16 | Reagovat

[12]: VAHAM, CI SA MAM PRIHLASIT ZA KANCA... ;-)

31 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 10:18 | Reagovat

U nas absolutne ziadne houby nie su a ked, tak ich zber je kontingentovany. Cize valka nebude. Valat sa budeme od hladu po houbach a zivot bude uplne "na houby".

Po dlhodnovej abstinencii od navykovej drogy internet je to velmi osviezujuce, zase citat Tvoj clanok!

32 mengano mengano | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 8:25 | Reagovat

[27]: Popsal jste to naprosto přesně. Myslím, že oba víme, že v ten moment by se člověk i strachy počural :-) Já jsem se fakt bála pekelně :-)

[28]: Bez divočáků je to mnohem příjemnější záležitost. Stačí klíšťata a komáři. Ale v tomhle směru mám neocenitelnou výhodu. Z nějakého neznámého důvodu na mne nelezou ;-)

[29]: Borůvky taky ráda sbírám. Ale Medvěd pro to nemá moc pochopení. Tvrdí, že je to piplačka a tím pádem i ztráta času :-)

[31]: Ve Švýcarsku je všechno jinak :-)
Už jsem si, Kingu, několikrát říkala, kam jsi se poděl. Jsem ráda, že tě zase vidím :-)

33 Denia Denia | Web | 19. srpna 2014 v 13:54 | Reagovat

Zábavná příhoda :D :D a ještě k tomu špičkově napsaná! :D Aspoň, že těch hub bylo hodně!

34 Vendy Vendy | Web | 19. srpna 2014 v 22:07 | Reagovat

Mám dojem, že už jednou jsi se střetla s divočákem, ale to bylo v autě?
Možná jsi měla štěstí na toho samého. Že by si tě oblíbil a po ránu tě stopoval a pak tě chtěl vystrašit? Jen tak, pro zábavu?
Jinak, nedivím se, že jsi zažila horkou chvilku na studené zemi, s divočákem není žádná sranda.
A s těma houbama... no, říká se to, ale tady VendulkaW třeba nenašla skoro nic. Takže možná to bude jen lokální, tudíž ne platné rčení.
Doufejme... ;-)  8-)

35 Robka Robka | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 8:08 | Reagovat

U nás je v lese víc lidí než hub, tudíž jsme se včera zmoklí po vydatném dešti a špinaví jako prasata vraceli z lesa tramvají přes celou Ostravu s asi šesti hřiby v tašce.:-)
To tebou popisované houbové šílenství bych někdy chtěla zažít, ale bez divočákovy asistence. A přiznám se, že jsem se u článku pochechtávala, i když nijak škodolibě. Stejně tě obdivuju, žes to ustála. Já bych se asi zbláznila strachy.

36 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 19:15 | Reagovat

Na houby bych ráda, ale v lese se ztrácím. Proto jsem vděčná kolegyni, která mi své přebytky ochotně nosí :-)

37 Irma Irma | 20. srpna 2014 v 21:46 | Reagovat

[19]:Jó pražáci se maj. :-D  ;-)

38 Irma Irma | 20. srpna 2014 v 21:55 | Reagovat

Zase jsem si moc hezky početla. Jsem u Vás moc ráda. Vaše povídání mě moc baví.
Zdaví Irma

39 mengano mengano | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 7:25 | Reagovat

[33]: Děkuji za pochvalu :-)

[34]: Vendy, ten samý kanec to být nemohl, pokud by to nebylo prase buddhista a nešlo o jeho reinkarnaci :-) Máš pravdu, možná bude lokální válka jenom u nás ve vsi. Až se babky poperou o mléko v akci v místním konzumu. To už se jednou stalo, takže vše je možné ;-)

[35]: Vidíš, to by mě vůbec nenapadlo, že v Ostravě se dá někam jít na houby :-) Však já jsem se bála. Hodně moc :-)

[36]: Já se taky ztrácím. A nejen v lese :D

[38]: Irmo, převelice děkuji :-)

40 Bev Bev | Web | 21. srpna 2014 v 16:53 | Reagovat

Můžu jen přizvukovat, opravdu rostou. Dokonce i já potkávám houby. Divočáka naštěstí ne, asi bych volila stejnou taktiku.
Moc krásné!  :D  ;-)

41 PaPája PaPája | Web | 21. srpna 2014 v 17:46 | Reagovat

My jsme před dvěma dny s rodinkou taky razili na houby, a on tam jeden chuděratej hříbeček uprostřed lesa. Ale tak co - do bramboračky stačil. :D

Ještě že nám tam nestál divočáček jako tobě-to by naše rodina byla bez houby a já bez hlasu. Skvělý zážitek. Cukaly mi koutky. :-D Ten houbovej řízek pak musel chutnat! :-)

42 mengano mengano | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 6:11 | Reagovat

[40]: Letos už mi malinko začínají lézt houby na nervy. Je jich přece jenm už trochu moc. Naposledy mě megapýchavka zaměstnala na půl odpoledne :-)

[41]: Jo, jo, řízky byly fajn, ale letos už mě nebaví je pořád dělat. Možná je to rouhání a napřesrok nezakopneme ani o prašivku ;-)

43 renuška renuška | Web | 22. srpna 2014 v 9:59 | Reagovat

Tak tahle historka mě opravdu pobavila :-). Ale hlavně, HLAVNĚ - ty houby! Páni, letos jsem ještě nebyla a pořád se chystám a zatím o tom jen mluvíme, protože sama nechci (s mobilem i bez, orientace stojí za starou bačkoru) a můj milý je do večera v práci a v noci je jaksi houby vidět. Tudíž čekám a maximálně čtu a sleduji jinde, jak mají houbaři bohatý život. A když je to ještě s čuníkem coby bonusem, pak mě to baví ještě víc :-).
PS: Před divočákem stačí opravdu se hýbat, sám od sebe asi nezaútočí, jedině kdyby bachyně šla s malými, to pak je jiná a nevím nevím, zda by nohy na ramenou stačily ...

44 DK DK | Web | 23. srpna 2014 v 12:55 | Reagovat

Opět si nemůžeš stěžovat, žr bys měls nezajímavý život. :-)

45 mengano mengano | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 7:43 | Reagovat

[43]: No právě, ASI nezaútočí :D Rozhodně nemám v úmylu životní zvyky divočáků nadále nějak podrobně zkoumat ;-)

[44]: Jak se to vezme. Až na občasné výjimky docela ano :-)

46 Beatricia Beatricia | Web | 24. srpna 2014 v 9:28 | Reagovat

Nejprve chci moc pochválit tu "pejskovou" fotku. Na té jsem spočinula zrakem dlouho, dlouho. Ta na mne promluvila silným hlasem.
Jinak, silným hlasem by na mne musel zavolat hříbek, abych ho zaregistrovala, já jsem antihřib.
Článek se mi velice líbí; brilantně vylíčeno a popsáno setkání s prasátkem. Já přemýšlí, co bych tak asi v té situaci dělala. První  mi napadlo zadupat a zakřičet. :-D

47 mengano mengano | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 7:25 | Reagovat

[46]: Děkuju za pochvalu :-) Fotka dokumentuje něžné city, které k sobě chovají Kačenka s Teroristou. On jí olizuje čenich a zuby a ona potěšeně bručí. Láska je holt láska :-)

48 Vendy Vendy | 25. srpna 2014 v 11:04 | Reagovat

[39]:S tou lokální válkou o mléko jsi mě pobavila. Doufám, že nic takového nebude, ani lokálně, ani obecně...
K prasátku divokému - kdoví, zdali reinkarnace neprobíhá i v této rovině. Ale zase, to by asi vyrostlo setsakra rychle. :-D

49 mengano mengano | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 8:06 | Reagovat

[48]: Nasadila jsi mi brouka do hlavy. Problematikou možné reinkarnace zvířátek jsem se zatím nezabývala :-)

50 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 20:00 | Reagovat

Já potkávala v lese divočáky mnohokrát. Když jsme bydleli v domku pod Kozím vrchem, tak se každou chvíli nějaký objevil. Jednou jsem byla běhat a přede mnou běželo celé stádečko, asi osm nebo devět kousků.  A náš pes si dokonce jednou hrál s dvěma kančími dorostenci. Musela jsem ho násilím odvléci, protože jsem měla strach, aby se nevynořila někde jejich máma. :-)

51 Katka Katka | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 8:17 | Reagovat

[13]: U nás houby jsou, ale miniaturní. Při záplavě houbařů ze širokého okolí nestačí ani vyrůst.

52 mengano mengano | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 18:19 | Reagovat

[50]: Ty jsi odvážné děvče. Mně se ovšem s kaňoury kamarádit moc nechce :-)

53 Miloš Miloš | Web | 1. září 2014 v 17:43 | Reagovat

Medvěd mohl skolit čuníka a vedle houbovky a houbových řízků mohly být i vepřové.

54 Bev Bev | E-mail | Web | 25. září 2014 v 9:14 | Reagovat

[42]:Tak to docela závidím, nedávno jsme dostali kus pýchavky jak balón a obalovaná byla fantastická. Sice jen taková pěna ale ta chuť! Nikdy jsem ji ještě sama nenašla, tak to bylo něco úplně nového. :-)

55 mengano mengano | E-mail | Web | 27. září 2014 v 8:46 | Reagovat

[53]: Jedině že by čuníka skolil svým vražedným pohledem a nebo ubodal rybičkou. Jinou zbraň jsme s sebou neměli :-)

[54]: Pýchavky jsou dobré. Velké opravdu jsou trochu pěnové a víceméně se z řízku "ztratí", ale mladé, tuhé jsou naprosto vynikající. Já sbírám a jím houby moc ráda, ovšem z duše nenávidím čitění a krájení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama