Borůvkové vúdú

1. dubna 2014 v 12:23 | Mengano |  medvědí pelíšky
Máti mě vyštvala na borůvky. Bylo mi sedmnáct a představa, že budu nucena půl dne se plížit po lese a trhat ty pitomé bobulky, mě rozhodně nijak zvlášť nenadchla. Sedmnáct mi ovšem bylo v době, kdy, když rodič zavelel, potomek sklapl kufry a poslechl. Pro dnešní mládež zcela úsměvná představa, pro nás starší prostá realita.


To léto jsem byla naprosto totálně zamilovaná do hocha, který oplýval samými dobrými vlastnostmi a v mých očích byl zcela nedostižný. Chodil v orvaných džínách, vlasy měl až na záda, kouřil jako komín a naléval se pivem. Občas se někde serval a z učení byl pro nedostatek píle vyhozen. Pro sedmnáctiletou gymnazistku dokonalá partie.

Moji rodiče - pedagogové byli z hocha nadšeni výrazně méně než já. Máti si občas rvala vlasy v poněkud hlučném zoufalství a pořádala mi pravidelné semináře na téma, jak neskutečně jsem blbá. Tím mě ovšem utužovala v přesvědčení, že jsem si vybrala správně. Táta volil poněkud sofistikovanější metody. Nehysterčil, netlačil na mě, jen občas utrousil poznámku, že je fajn, že jsem si našla kluka, který se sice bez hrubky ani nepodepíše, ale určitě má hodně jiných předností a on si rád poslechne, jak mu o nich něco povím. To mi moc nešlo a tak bylo semínko pochybností zaseto.

Za pár týdnů bylo po lásce. Ovšem ve chvíli, kdy mne máti honila po lese, jsem byla ještě velmi zamilovaná a velmi naštvaná. V představách jsem se viděla někde úplně jinde než v borůvčí. Neodvážila jsem se špačkovat nahlas, tak jsem si alespoň v duchu představovala, co všechno by mohlo máti postihnout za to, jak mi demoluje milostný život. Mohlo by ji hryznout klíště, mohla by si sednout do mraveniště, při troše štěstí by ji mohl napadnout zdivočelý vyhládlý vlk. V červenci obzvlášť reálná možnost. Ano, popuzené dcery dokáží být kruté.

Nic z toho se samozřejmě nestalo a tak jsme domů dorazily s metrákem borůvek. Byl jich sice jen takový větší košíček, ale to pro mne byl pouhý detail. Rezolutně jsem odmítla možnost, že bych se nadále účastnila nějaké práce kolem borůvek. Máti kupodivu netravala na mojí další přítomnosti v kuchyni, pouze mi doporučila, ať si tedy laskavě trhnu nohou, a pustila se do zavařování. Hrdě jsem odkráčela do koupelny, abych si vyklepala z oblečení případný hmyz a dál si lebedila ve své zlosti na máti.

Zrovna ve chvíli, kdy mé zoufalství z nepouštějící modré barvy na rukou dosahovalo vrcholu a nadcházející rande s mým vyvoleným se mi jevilo jako zcela nemožné, se z kuchyně ozvala parádní rána a vzápětí nedostižný ječák naší máti. Vypálilala jsem z koupelny jako raketa a v předsíni se srazila s tátou, Až mnohem později mi došlo, že se v naší domácnosti odehrál nevídaný přírodní úkaz. Jen málokdy se přihodilo něco tak zásadního, aby to tátu přinutilo odložit knihu a zvednout se z oblíbeného křesla.

V kuchyni se nám naskytla naprosto fantastická podívaná. Nevím, co máti prováděla, dodnes si toto privátní tajemství přísně střeží, ale dokázala nemožné. Borůvky byly úplně všude. Na stropě, na podlaze, na záclonách, na kuchyňské lince, na máti. Vzhledem k tomu, že opustily zavařovací sklenice až ve fázi mírné rozblemtanosti, výsledek byl zničující.

Táta se zachoval zcela podle svého naturelu. Poinformoval máti, že netušil, jak moc je zavařování borůvek nebezpečné a že mu mohla svou touhu po novém vymalování kuchyně dát najevo poněkud méně hlučným způsobem. Načež jí doporučil, ať příště borůvkový kompot raději koupí, bude u toho zcela jistě mnohem méně kraválu. Poté se odebral ke svému čtení.

Na rande jsem tenkrát nešla. Zdivočelé borůvky jsme s mátí odstraňovaly pár hodin, výsledek našeho snažení ovšem nebyl plně uspokojující.(Fialové fleky, i když několikrát přebílené, připomínaly borůvkový nálet ještě několik let.) Trochu mě hlodalo svědomí a dumala jsem nad tím, jestli tahle lepkavá pohroma není výsledkem mých pomstychtivých lesních úvah. Nakonec jsem usoudila, že určitě ne. Kdyby mé temné plány vyšly, kousl by máti mravenec a já bych z toho vyklouzla bez úhony.

Kupodivu v dnešní době na borůvky chodím ráda. K velké nelibosti Medvěda, který považuje nadšení ze sběru borůvek za přiznak choré mysli. Nenutím ho sbírat, jen jsem ráda, když se vyskytuje někde poblíž. Nemůžu přece vědět, jestli někde nečíhá vyhladovělý vlk, že.

Borůvky ovšem nikdy, opravdu nikdy, nezavařuju. Pro jistotu.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 12:29 | Reagovat

Nesnáším sbírání borůvek. Ani trochu! A taky to od dětství nedělám. Ponechávám tuto libůstku jiným. Pro mou lenost jsou naprosto dostačující tři keře kanadských borůvek, kde se nemusím při sběru tak ohýbat a kvůli míse nasbíraných plodů nemusím obcházet hektary a hektary lesa :-D. Ovšem co se týče chuti.....

2 Kerria Kerria | Web | 1. dubna 2014 v 12:55 | Reagovat

Jak se říká: Zlá kouzla se dost často obrátí i proti tomu, kdo je vysílá.

Sice moje máma je dost šílená sama od sebe, ale borůvkové (nebo jiné podobné) šílenství ji nezachvacuje. Ona se vlastně netají tím, že si vzala otce jen proto, že je z města a že tím chtěla podobným šílenostem vč. zavařování čehokoliv uniknout. Za největší zlo na světě považovala švestková povidla :-D

3 redfox redfox | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 14:58 | Reagovat

Ne, ne, ne! Nesbírám. Maximálně utrhnout do pusy :-x Jsem sice schopen courat po lese hodiny, ale ne s cílem narvat 25 litrů borůvek, nebo tři koše praváků... Jediné co cíleně sbírám, jsou žampióny. Ale vyhledává/stopuje mi je pes :-P

4 Em Zet Em Zet | Web | 1. dubna 2014 v 15:08 | Reagovat

Jůů, tohle je tak krásný a milý článek. :-) Vyjímal by se dobře jako nějaká kapitola knihy. Nenapsala jsi už nějakou? Ráda bych si ji když tak přečetla! :-)
Zážitek s borůvkami skvělý, mě ovšem hodně pobavila zkušenosti s tím klukem. :D To asi byl na tu dobu rebel, že? :D

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. dubna 2014 v 15:12 | Reagovat

Na borůvky jsem měl svoji babičku.
Ta na ně chodila ráda.
A její bůrůffkové knedlíky, ojojojoj, mňam, slinty, slinty....

6 Beatricia Beatricia | Web | 1. dubna 2014 v 15:44 | Reagovat

Potěšila jsem se tvým krásným článkem. Přiměl mě k zamyšlení, že já bych se nikdy a za nic nenechala zlákat (natož imperativním způsobem), abych se účastnila jakéhokoliv sběru. Kupodivu to bylo respektováno. Jít např. na houby by mne nedostal ani zlatý hřib. :-D  :-D

7 Magdaléna Magdaléna | Web | 1. dubna 2014 v 15:54 | Reagovat

:) Jsem ve věku přesně 17 a borůvkové nálety zažívám každý rok :) Jediné, co mě dokáže přimět to snést, je představa borůvkových knedlíků :)

8 Radka* Radka* | E-mail | 1. dubna 2014 v 16:40 | Reagovat

V sedmnácti jsem se rodičům vymkla a místo na borůvky jsem šla na houby, kde dlela má nenarozená dcera, někdy jsou prostě ti dlouhovlasí rebelové neodolatelní. V dalších letech jsem zajížděla s kočárem na kraj lesa a s lítostí hleděla na šťastlivce, co se nechali ožírat neodbytným hmyzem v borůvčí. No a pak mně to nějak přešlo, pasu se cestou po hřebenových tůrách, čímž velice štvu toho dnes již olysalého jedince, co býval kdysi přitažlivým chuligánem :-D

9 Sugr Sugr | Web | 1. dubna 2014 v 17:06 | Reagovat

Naštěstí jsme jako děti s rodiči sbíraly jenom houby. ;-) Borůvky nyní sbíráme při ukončení naší dovolené s AP, kdy zastavíme autem u lesa, kde je prodávají po kilech. :-D Čerstvě nasbírané, voňavé a lesní! Bez práce, máme pak koláče! :-D  :-)

10 Sugr Sugr | 1. dubna 2014 v 17:08 | Reagovat

[9]: V sezoně borůvek nejsou na horách u lesů ani drahé, vyplatí se to koupit na sto procent! ;-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 18:03 | Reagovat

Borůvkám jsem kupodivu nikdy moc na chuť nepřišel a související robotní povinnosti jsem se kupodivu většinou vymknul. Navíc se mi nikdy nezdál poměr vynaložené práce a získaného efektu. Někdy, když jdu lesem, utrhnu si pár borůvek jen tak na okoštování, ale zůstávám u několika zkušebních kuliček, takže výsledek není valný, pokud ovšem nezaměním borůvky za poněkud průraznější vraní oko :-).

12 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 20:54 | Reagovat

Já osobně bych se teda bál ti něco zakazovat. Jeden neví, co by ho potom mohlo potkat. :D

13 Arvari Arvari | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 20:55 | Reagovat

Jak to tak čtu, říkám si, jestli náhodou nejsi docela po mamince. Jen v tom nejlepším, samozřejmě. :-D

14 Vendy Vendy | Web | 1. dubna 2014 v 23:44 | Reagovat

Mělas bezvadnýho tátu, kterej byl buď flegmatik, nebo skvělý psycholog, nebo flegmatickej psycholog, nebo psychologickej flegmatik :-D
Máma byla prostě máma, podle všeho se kolem ní točil svět, nebo spíš, vaše rodina. To by mě zajímalo, co tam tak vybouchlo, jestli špatně utěsněná sklenice a došlo k nějakému okysličení a výbuchu? Ale musel to být mazec.
Dlouhovlasej chuligán s vlasama po ramena nebo i delšíma, jo to byl taky můj oblíbenej idol. Dnes si říkám, že můžu být ráda, že nemám dceru, protože bych se musela dívat na to, jak je blbá stejně jako já. :-D
P.S.borůvky bych nesbírala ani za nic, raději obětuji nějakou financ a koupím si zásobu v létě na rynku. Něco na hned, něco ocukruji a zamrazím... Na zavařování bych se mohla vykašlat. A po tomto odstrašujícím příkladu ani za nic. :-)  :-)

15 Vendy Vendy | 1. dubna 2014 v 23:45 | Reagovat

[14]:Píšu mělas bezvadnýho tátu, myslím tím máš bezvadnýho tátu, minulý čas jsem použila ve vzpomínkové souvislosti ;-)

16 ajka ajka | Web | 2. dubna 2014 v 2:43 | Reagovat

Jé, jsem si zas pěkně početla :-D
Na borůvkách jsem byla jednou jednou a naposled .... už nikdy více :-D

17 valin valin | 2. dubna 2014 v 8:14 | Reagovat

No potěš koště, to musela být na zdech hotová volnomodrá moderna. Ještě, že já borůvky nesbírám a zavařuju jenom okurky... :-)  :-)

18 valin valin | Web | 2. dubna 2014 v 11:06 | Reagovat

Já už jsem z toho divoká. Radka Jitřenka taky zrušila blog. To je nějaký hromadný exodus, nebo co, nevíš, něco? Co se proboha děje?

19 mengano mengano | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 16:11 | Reagovat

[1]: Sbírání borůvek snáším jenom proto, že mi to nikdo neporoučí. Bolí mě záda, takže se v borůvčí pohybuju jako trochu chcíplý mravenečník, pěkně po čtyřech a v klidu si nabírám na koláč. Tím má píle končí ;-)

[2]: Švestková povidla pro mne byla noční můrou do té doby, než jsem někde vyšťourala recept bez míchání. A když jsem se to konečně naučila bez toho, že vždycky kuchyň vypadala jako po povidlovém náletu, vyschl mi zdroj švestek :-) Teď bych už povidla nedělala ani pozlacené prase.

[3]: Naše Káča "umí" bedly. Nevím proč, ale když jí uvidí, tak na ní štěká :-)

[4]: Ne, knihu jsem opravdu nenapsala žádnou :-) No, popravdě, na tu dobu ten hoch byl dost nápadný kousek. Dneska je z něj pantatík s pupkem a vlasy kamsi odpelášily ;-)

[5]: Kynuté a sypané tvarohem, polité máslíčkem... začínám slintat :-)

[6]: Mne už odmala táta brával do lesa. Milovala jsem to. Naučil mě i sbírat houby. To víš, vesnické děti jsou jiné, než ty z města :-)

[7]: Bez práce nejsou knedlíky :-)

[8]: Netušila jsem, jak může být sběr hub nebezpečný :D

[9]: U nás je donáška borůvek až do domu. Místní "nepracující" si tak v létě přivydělávají. Pokud naši máti popadne touha po větším množství borůvek, tak pilně nakupuju :-)

20 mengano mengano | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 16:22 | Reagovat

[11]: Já moc chlapů, kteří by se vyžívali ve sběru borůvek neznám :-) Máte asi nějakou genovou mutaci.

[12]: Náhodou, já jsem mírný člověk :D A vúdú panenky používám jen v krajním případě ;-)

[13]: Tak teď nevím, jak si to mám přebrat ;-)

[14]:+[15]: Táta bohužel už zemřel. Nikdy na mne nemusel křičet, bohatě mi stačilo, když si pošoupnul brýle a podíval se. Hned mi bylo jasné, že mám zmlknout a poslechnout. Úplně stejně to fungovalo na báchu. Máti vždycky udělala kravál, a my jsme moc neposlouchali :-)

Moje záliba v podivných existencích se mi pěkně vrátila, když na Jezinku udeřila puberta. Sova nemůže mít kanárky, takže si dovedeš představit, jak hezky jsem si s ní užila. Naštěstí se pomamila dokonale, takže včas pobrala rozum a nestala se katastrofa :-)

[16]: Raději sbírám houby. Rychleji se plní košík :-)

[17]: Nemysli si, i okurky volně rozprsknuté po kuchyni by nadělaly spoustu parády :D Číča by to možná ocenil.

[18]: Psala jsem ti na blogu.

21 mauron mauron | 2. dubna 2014 v 17:12 | Reagovat

Tipuju, že použila stará víčka a málo je zmáčkla. A pak to zapomněla při zavařování před varem vypnout, takže síla páry udělala svoje. Borůvky jsou super. Akorát na to sbírání by se hodil příruční vysavač.

22 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 17:56 | Reagovat

Úsměvná záležitost :)) Já na borůvky taky chodím ráda, borůvky taky nezavařujeme, ovšem nemáme v rodině podobnou zkušenost :D Jen nám prostě zavařené nechutnají :D

23 mengano mengano | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 9:41 | Reagovat

[21]: Máti se o příčině borůvkového ohňostroje zásadně odmítala bavit. Možná teď, po tolika letech, bych z ní mohla to tajemství vymámit :D

[22]: A jak vidíš, děláte velmi dobře ;-) Borůvky na stropě fakt nejsou nic moc.

24 Bev Bev | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 9:44 | Reagovat

To je velice krásná a parádně popsaná příhoda. Přímo jsem to viděla jako milý, nostalgický film. Kdysi jsem nenáviděla sběr borůvek, malin, trhání rybízu, asi od té doby, co mě ve věku snad deseti let při sběru malin štípla vosa. Řvala jsem jak tur a zatímco rodiče trhali maliny, já trucovala v autě. Dneska se v tom vyžívám, jsou to pro mě takové vzácné chvíle klidu. Ani moji drazí mé nadšení nesdílí, ale to mi nevadí, manžel se prochází se psem a holky někdy i přesvědčím aby pomohly.
Ta kuchyň musela být úžasná, kdysi nám bouchlo naložené rybízové víni, které miláček v době kvašení pečlivě zašpuntoval. Taky pěkný vzorek. Dal si ho kvasit pro jistotu, aby ho měl pod dohledem, do obýváku. Nemusím asi říkat, že jsem opět řvala jako tur. :-D

25 Bev Bev | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 9:46 | Reagovat

[24]:bože já jsem blb! :-?
oprava: rybízové víno

26 pavel pavel | Web | 3. dubna 2014 v 14:29 | Reagovat

Já musel jako dítě s rodiči na borůvky v Krkonoších, ale nicméně je mám rád dosud, přestože už jen kupované.
Nám jednou vyletěl papiňák se špagetami a sbírali jsme je na stropě. :-)

27 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 14:26 | Reagovat

Ked som bol este maly (cize nedavno!) poslala mi teta Marta od Domazlic pätlitrovy pohar boruvek. Myslel som, ze sa rozglejim od radosti. Nie je nad "boruvky"... :-)

28 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. dubna 2014 v 18:09 | Reagovat

Borůvky byly úplně všude - tak tady jsem přestala číst a začala se dusit smíchem :-D  :-D  :-D  :-D  :-D Živě jsem si představovala, jak to v kuchyni asi vypadalo. Další salva smíchu přišla na konci článku, po sdělení, že pro jistotu borůvky nezavařuješ... :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

29 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 5. dubna 2014 v 10:32 | Reagovat

Krásné čtení a veselá domácnost :D. Taky jsme tak "rády", já a sestra chodily na borůvky a maliny, ale nikdy nám nebouchly :-?. Přišly jsme o pěkný vzrůšo :-) . U nás bouchnul jenom papiňák a dírka ve stropě je viditelná stále, obsah papiňáku se tenkrát zlikvidoval celkem brzo, nebyl vidět naštěstí tak dlouho, jak vaše borůvky :D  :D  :D

30 Regi Regi | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 13:17 | Reagovat

Páni, to je pohodové čtení... Podle reálií mám pocit, že nám mohlo být těch 17 v přibližně stejné době.
Jo borůvky... Maminka tehdy vykoupala a nechala ostříhat našeho bílého pudla, protože s ním chtěla jít v neděli na výstavu. A napadlo ji, že v sobotu půjdeme na borůvky... No a našemu pejskovi kupodivu moc chutnaly. Hledal s námi, až našel zdroj - téměř plný kbelík, který převrátil, zčásti sežral a zbytek rozšlapal a rozválel. Bylo po nedělní výstavě a pudl ještě dlouho vypadal jako kříženec s dalmatinem.

31 Gabi Gabi | E-mail | 5. dubna 2014 v 19:56 | Reagovat

Sú " boruvky" čučoriedky, alebo brusnice? Asi píšeš o čučoriedkach, tie sú z modrotlače  :-D Jedno aj druhé farbí na modro! Pery, zuby, ruky ...a ako čítam aj steny.   Jedno aj druhé je výborné. Čučoriedky som si dala pred chvíľou ako liek na " riedký prípad s hustým behaním" zavarala ich babička môjho mladého priateľa, v mojom veku ( tá babička) Odvážna to žena ...:-D Taký čučoriekový  kysnutý koláč ... nič lepšieho na tom svete nepoznám! Napriek tomu všetkému, nikdy nenaberiem odvahu tie čučoriedky v našich horách zbierať, a ani následne zavárať. Radšej ich nechám medveďom, aj keď od odvážnej gazdinky si na nich vždy s nadšením pochutím.
Brusnice sú červené bobulky a neviem si bez nich predstaviť výbornú sviečkovú. No teda... ja mám z toho všetkého veľký hlad!

32 Beatricia Beatricia | Web | 6. dubna 2014 v 17:36 | Reagovat

Díky za milý a vtipný komentík. Umíš to moc hezky podat. :-D

33 Butty Butty | Web | 6. dubna 2014 v 17:55 | Reagovat

Jéé tak to bylo hezký no :-)

34 mengano mengano | E-mail | Web | 7. dubna 2014 v 4:08 | Reagovat

[24]: Rybíz keříku oberu celkem bez problémů. Zádrhel nastává, když ho pak musím nějak zpracovat. Srdečně to nesnáším.

[26]: Podobnou zkušenost mám s papiňákem, ve kterém se vařila slepice. Mastný vývar na zdi je moc primová záležitost :-)

[27]: Teta Marta by se mi hodila :-)

[28]: Vypadalo to strašně, to mi věř :D

[29]: S odstupem času je to docela veselé. Tenkrát se máti ovšem moc nesmála. Vlastně se nesmála vůbec ;-)

[30]: Kdysi jsme měli pudlíka, který sice nebyl výstavní jako ten váš, ale sklony měl podobné. Po každém koupání měl nutkavou potřebu se v něčem vyválet. Čím smrdutější věc našel, tím byl spokojenější. Jednou za parného léta při procházce u rybníka objevil nějakou pěkně odleželou chcíplou rybu. Ten neskutečný smrad se na něm pak držel ještě přes několikero koupání.

[31]: Čučoriedky :-) Moje babička borůvky pro podobné účely sušila. Pak z nich připravila něco jako čaj. Bylo to poměrně hnusné, ale velmi účinné :-)

[32]: Není zač :-)

[33]: Jestli myslíš článek, tak děkuju. Jestli myslíš borůvky na zdi, tak ty hezké nebyly ;-)

35 eazi eazi | Web | 7. dubna 2014 v 15:38 | Reagovat

Možná právě proto, že mi nikdo nikdy nepřikazoval, že MUSÍM do lesa a sbírat borůvky mi ani dnes tato činnost nevadí. Právě naopak, vždy jsme byli nabuzeni lákavou odměnou: kynuté knedlíky s borůvkovým přelivem. :-) to čloověk šlapal jako o závod do kopce, rozmyslel si kolik toho sezobe a kolik dá do kyblíku a cestou zpět jel sakra opatrně aby ani kulička neutekla. :-D

36 Radka Radka | E-mail | Web | 7. dubna 2014 v 21:42 | Reagovat

Moc hezká příhoda :D
Borůvky jsem chodila sbírat jen s tetou v Liberci, na Ještědu jich rostlo tehdy hodně. Moc hezké vzpomínky na to mám.
Dnes nakupuji, ale cpu se jimi svědomitě, neb zdravé jsou na oči a moje mírná šeroslepost se po nich dává na útěk :-)

37 eva eva | E-mail | 7. dubna 2014 v 23:55 | Reagovat

Nedávno jsem náhodou "narazila" na Valin. Její psaní ÚŽASNÉ! Tak mě napadlo,že ona přece  musí mít v oblíbených samé skvosty. ;-) Můj předpoklad vyšel na stopro. Jsem ráda že mám, když dovolíš, zase o jedno parádní počteníčko navíc. :-) Jinak, protože jsem z hodonínska,o borůvku tady nezakopneš. První moji borůvku jsem na vlastní oči viděla na keříku asi až někdy v mých čtyřiceti! Je ale pravda co píšeš. Opravdu jsme museli poslouchat a mě ani nenapadlo odmlouvat,když jsem už popáté v jednom půldni musela do obchodu. Prostě to tak bylo. Mám tři syny a v tomto směru  "neprakty". No co bys tomu řekla . Chci vařit guláš a řeknu nejmladšímu,kterému je pětadvacet,aby mně šel koupit vepřové kostky na ten guláš. Bývají už v plastové vaničce nakrájené. "Chlapeček" přinese kostkový cukr ??? Kostkový cukr,který nekupujeme snad dvacet roků! Pošlu toho samého na zahradu pro nať celeru,vrátí se bez natě s otázkou. "Mami to je to,co vypadá jako javorový list?" Ach jo. Ale jinak jsou dobře vychovaní ;-)  :-D

38 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 1:11 | Reagovat

Boruvky resp. cucoriedky su dokonca tovar podliehajuci vojenskym zakonom. Bez srandy! Je to zrejme strategicky material. Ich zber je urcite reglementovany. (Ako zbieranie hub vo Svajciarsku! To by ste neverili, ako je to tu prisne a ake pokuty sa za prekrocenie a pasovanie - do Talianska - davaju!) Totiz v druhej svetovej vojne dostavali britski piloti boruvky-cucoriedky, hlavne pred nocnymi naletmi. Boruvky-cucoriedky maju uzasne ZLEPSOVAT ZRAK, nocne videnie. Ziadny kec.

(Pestujeme v obrovskych kvetinacoch - asi osem, devät kusov - v kralovskej obore, tie obrovske, skoro akoby "umele", vypestovane niekde v Amerike. Dorast a ja sa mozu o ne potrhat, zeru to ako ked z gulometneho pasu ubudaju naboje.) :-)

39 Janinka Janinka | Web | 8. dubna 2014 v 8:57 | Reagovat

Hmmm, skoro, jako bych četla historii svého dětství. Jen s tím rozdílem, že u nás bohužel nikdy nic neexplodovalo :-D. Jak já nesnášela tu kilometrovou štreku na pláně pod Ještědem, o honění po lese při sbírání hub ani nemluvím...

40 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 15:39 | Reagovat

Borůvky mám ráda, sbírat je ovšem nechodím.
Modrá kuchyň, to muselo být něco úžasného! U nás zase jednou explodoval papiňák, byly to ty první tlakové hrnce z Maďarska. Můj tatínek pozoroval hrnec, šťouchl vidličkou do neustále se  pohybujícího ventilu a řekl: "Schválně, co to udělá." A udělalo. Měli jsme vývar po celé kuchyni.

41 mengano mengano | E-mail | Web | 9. dubna 2014 v 8:12 | Reagovat

[35]: V dítěti příkazy většinou nabudí vzdor. I když v stáru na tom člověk není líp. Vím, že MUSÍM umýt okna a dokážu vzdorovat dost dlouho :-)

[36]: Vůbec jsem netušila, že borůvky jsou dobré na oči. Pokud to je pravda, tak jich letos spasu alespoń hektar :-)

[37]: Máme velmi podobné syny. Ajťák byl vyslán pro pažitku, sice ji přinesl (nechal si před tím velmi podrobně vysvětlit, jak vypadá), ale zcela neomylně vybral jen tu tvrdou vykvetlou. Líbila se mu. Po mé kritice se cítil velmi dotčen ;-)

[38]: To by mě fakt zajímalo, jak se ve Švýcarsku ty houby hlídají :-)

[39]: Vidím, že sbírání čehokoliv bylo v dětství noční můrou snad pro každého :-)

[40]: Zvídavý tatínek :D U nás něco podobného proběhlo i bez šťouchání vidličkou.

42 Vendy Vendy | Web | 9. dubna 2014 v 9:50 | Reagovat

[20]: Tak to mě mrzí. Ale k tomu podívání se beze slova, zvláštní, že děti takhle otce respektují, kdežto máma se může uječet a děti na ni vesele hážou bobek. Takhle to funguje v mnoha domácnostech, zřejmě... 8-)  ;-)
P.S. teď mě napadlo, tohle by byla skvělá historka do Bakalářů, už to vidím natočeno. :-D

43 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 9. dubna 2014 v 17:19 | Reagovat

[41]: Lesnici, (rangers) a colnici. Kantony maju pravidla. V jednom mozes kilo v parnom, v inom v neparnom mesiaci, niekde mozno aj dve kila. Alebo len v urcite dni! Proste vsade je to inac, ale vsade prisne kontrolovane. Väcsie dubaky (hriby) su asi aj ocislovane, evidovane v pocitacovych datovych bazach, odfotene, mozno maju aj registracny listok, pliesok, ako v muzeu.
Smutne, ale napr. take tie obycajne "listicky" (kuriatka), ktore mas v Rakusku, ze ich mozes hrebenom cesat, vo Svajciarsku uz skoro ani nenajdes!

Viem si predstavit, ze pri niektorych hubach stoji aj privatna nocna straz, aspon taka klucova sluzba, u nas zvana Securitas, ale aj vojenska a normalna policia, plus staby tajnych. (Nie je sa co divit, ceny za huby su ohromujuce, drahsie nez najfajnovsie hovädzie na steaky alebo svieckovu.)

Ked tak niekedy v sezone idem v okoli Malaciek autom a vidim, ako ti zberatelia vyliezaju z tych borovicovych lesov s kosikmi tak plnymi, ze im huby vypadavaju na cestu a nechaju to tam lezat, idem uschnut od zavisti, pretoze zradlo s hubami milujem. :-(

44 Anidea Anidea | E-mail | Web | 9. dubna 2014 v 22:12 | Reagovat

Souhlasím s Em Zet. Napište knížku!

45 mengano mengano | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 4:58 | Reagovat

[42]: Je to tak. Táta na mě nikdy nezvedl hlas a přesto s disciplinou neměl nikdy potíže. Je fakt, že v sedmnácti byl nucen mi vrazit parádní facku. Jedinou za celý život, ale naprosto zaslouženou. Dnes uznávám, že kdyby mi jich tenkrát dal dvacet, tak bylo za co :-)

[43]: No potěš koště :-) Holt jiný kraj, jiný mrav. Jak Švýcaři dokázali si tak totálně vyrabovat lesy, že musí houby hlídat s kulometem? Vždycky jsem si myslela, že jsou ukáznění ;-)

[44]: To fakt nemůžu slíbit :-)

46 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 9:42 | Reagovat

Mengano, Tys musela být ale pěkně namíchnutá, když se potom Tvé myšlenky zhmotnily do výbuchu a kompletního zničení veškerého předešlého snažení. O_O

Milunka taky ráda chodila na borůvky, maliny a houby. Byla jsem ještě dítě a proto mne tahala s sebou. Posadila mne u kola, já si tam hrála, a ona sbírala. A jelikož Milunka nezná slovo "dost", nosila a snášela a plnila všechny možné nádoby a ono většinou bylo tak nějak před deštěm a navíc se šeřilo, zvlášť v hustém lese, do toho zvuky praskajících větviček a řev oblud a co kdyby se objevila vzteklá liška... No, popravdě, moc jsem si nepohrála, spíš jsem měla co dělat, abych se hrůzou neposrala.

Dneska chodím do lesa ráda, trávím tam ráda čas ale ne sběrem plodů, avšak sběrem fotek.

Milunka by nejradši pořád sbírala borůvky, maliny i houby, ale nějak jsou všichni okolo rychlejší a hamižnější a než se Milunka vykutálí ze svého pohodlí, je les vybílený a zvířátka jen smutně koukají mezi stromy. Není se potom co divit, když se zvířátka lesní dostanou někomu do zahrádky a ohryzají mu nové stromy a sklidí úrodu vzácných druhů ovoce :-D

Stejně, ten kluk musel bejt fešák. Já nevím, že ti sígři jsou pro mladé dívky tak přitažliví. Mám ráda knížky o takových "ztroskotancích". Teď jsem právě dočetla Bukowskiho Šunkový nářez a nezbývá než říct, že toho zjizveného floutka musel člověk celou dobu milovat a sympatický mi byl i myšlenkově... Jen on se pak nebál tu svoji svobodu = boj o přežití zrealizovat...

P.S. Teď se asi ani borůvky moc nezavařují, spíše se hodí do mrazáku a pak se třeba v zimě hodí na buchtu a udělá se pořádný posyperák. Ale i my jsme mívali špajz plný zavařených borůvek, jahod, třešní, hub, okurek, meruněk a kdovíčehoještě.

47 Lúthien Lúthien | Web | 10. dubna 2014 v 10:32 | Reagovat

Zavařovat borůvky je fakt špatný nápad, lepší je rovnou hodit do koláče :D

48 Míša Míša | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 13:33 | Reagovat

Taky nám pár podivných věcí zdobí strop v kuchyni. Nejsou to naše prohřešky, ale babičky, která se pokaždé všechny nebezpečné úkony v kuchyni odebírá dělat k nám.

Sbírání borůvek nesnáším. Asi kvůli tetě, která jako žena pracující ve školství má přes léto dost času na to, aby trávila dny v lese a nám o tom neustále vyprávěla, případně nás nutila jít s ní. Já to odmítám, takže abych měla z této zábavy aspoň něco, nosí mi pak domů celé rostlinky na otrhání.

49 Radka Radka | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 22:29 | Reagovat

[41]: Ano, jsou skvělé na oči (což potvrzuje i King Rucola). Psala jsem o nich článek - http://crystalline.blog.cz/1308/naboruvkovat-se , protože málo lidí to ví a účinek je úžasný.

50 mengano mengano | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 9:32 | Reagovat

[46]: Jdu zalovit v knihovně a nějakého Bukowskiho si dopřeju :-)

[47]: Vysvětluj to naší máti (před lety) :-)

[48]: Tak pozor, aby teta nevyškubala všechno borůvčí v širém okolí :-)

[49]: Článek si přečtu. Fakt jsem to nevědela.

51 Miloš Miloš | Web | 13. dubna 2014 v 21:08 | Reagovat

Na borůvky jsme také chodili v Jeseníkách. Naše 4-členná rodina za několik hodin sběru nedokázala nasbírat víc než jednu plastikovou 1,5-litrovou láhev na osobu.
Měli jsme je pak zastrčené v mrazáku, obvykle v malém množství končily v jogurtu nebo v trochu větším v knedlících, a tím jsme byli ušetření nebezpečí kalamit, které popisuješ.

52 ethnea ethnea | Web | 14. dubna 2014 v 1:02 | Reagovat

Je zvlastni, ze dokud jsem byla dite a byla jsem vytazena na sber boruvek, hlasite jsem protestovala uz predem. A to se u nas neporadaly zadne zavody, mala bila bandaska (spolecna prace cele rodiny) stacila.
Ted mi to vadi podstatne min, zvlastni. =)

Ale moje babicka, maminky maminka, ta byla neskutecny sberac boruvek a hlavne prisny drab nad rodinou. Mamka dodnes vypravi pribehy o dovolenych, ktere stravila v boruvci. =D

53 mengano mengano | E-mail | Web | 15. dubna 2014 v 6:55 | Reagovat

[51]: No, já tedy taky rozhodně nevynikám nějakou úžasnou rychlostí při sběru borůvek. Přepočteno na čas mi vychází jedna brůvka dost draze :-)

[52]: Moje babička používala ke sběru borůvek hřeben. Nikdy jsem nepochopila, jak se to s ním dělá. Když mi ho půjčila, tak jsem měla krásně orvané listy z keříčků, ale borůvek bylo v hřebenu pomálu. Babičce to šlo jako po drátkách :-)

54 punerank punerank | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 14:35 | Reagovat

Jsi v katastrofách po mamince?:)
I malin je škoda na zavařování.  Občas si ráda dám ovocnej kompot, ale klidně z obchodu:)

55 mengano mengano | E-mail | Web | 20. dubna 2014 v 4:44 | Reagovat

[54]: Asi fakt jsem. Máti má nezanedbatelný talent k vytváření všemožných průšvihů :-)

56 FelixE FelixE | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 13:40 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama