Záhořovo lože

19. února 2014 v 16:22 | Mengano |  medvědí pelíšky
Již téměř čtrnáct dnů je mi dopřáno užívat si dobrodiní našeho vyspělého zdravotnictví. Hlava s otřeseným mozkem přestává bolet, vybarvení modřin ztratilo na extravaganci a už jsem se i odvážila na dobrodružnou výpravu k automatu na kávu. Zkrátka a dobře, dost mi otrnulo a začínám mít roupy.


Domů odejdu obohacena o několik důležitých poznatků. Pro blaho pacientů je zcela zásadní začít den nejpozději v pět hodin ráno. U postele se jako duch zjeví sestřička a namíří na čelo "pistolku", kterou změří teplotu. Kdyby měřila tlak, museli by mě okamžitě přemístit na koronární jednotku, protože se pokaždé parádně leknu.

Sotva se trochu uklidním a rozhodnu se ještě malinko si pospat, přiskotačí druhá sestřička a propláchne mi studenou vodou kanylu zapíchnutou v žíle. Je po spaní. Co na tom, že ještě není ani šest hodin. Raní ptáče dál doskáče. Ale víc toho sežere, jak říkala moje babička.

Úderem šesté strčí do dveří hlavu rozdováděná uklizečka s otázkou, jestli spíme. Na odpověď nečeká a s písní na rtech začne smýčit. Za chvíli odchází a s námi zůstává velmi výrazný odér desinfekčního přípravku. Mise byla úspěšně splněna, nepřežil ani jeden bacil. Našemu uzdravení už nestojí nic v cestě.

Další zátěžovou zkouškou je nemocniční strava. Až donedávna jsem byla přesvědčená, že jím všechno. Také jsem si myslela, že znám českou kuchyni. Velký omyl. Během posledních dvou týdnů jsem na talíři několikrát našla pokrm, který se mi vůbec nepodařilo identifikovat. Ztroskotal i pokus to "cosi" sníst. Ale možná to místní kuchař myslí s pacienty dobře. Jen si to představte. Celý den se povalujeme v posteli, pohyb žádný, a pak bychom se s chutí nacpali dobrým obědem. Kam by to vedlo. Za chvíli by byla nemocnice plná vypasených hrošíků. To by opravdu nešlo.

Pobyt v nemocnici má i své kladné stránky. Ušetřím na kosmetických prostředcích. Konkrétně vůbec nemusím používat peelingový krém. Dámy vědí, o čem je řeč. Pro pány malé vysvětlení - peelingový krém funguje na principu smirkového papíru. S jeho pomocí udržujeme své ksichtíky a tělíčka bez otravných odumřelých kožních buněk. Tedy hlaďoučké a k zulíbání.

Peelingový krém je plně nahrazen špitální vodou. Už po třetím umytí se nepotřebná svrchní vrstva kůže dává na zběsilý úprk a nastává metamorfóza ve svlékajícího se hada. Bohužel si musím přiznat, že po použití klasického peelingu vypadám rozhodně lépe. Kombinace modřin a náznaků prašiviny mi na kráse příliš nepřidává.

Medvěd mě sice chodí pilně navštěvovat každý den, ale z jeho poněkud podivných pohledů je mi jasné, že už mě zažil v přitažlivějším provedení. To je mi ovšem srdečně ukradené. Případné stížnosti si může projednat s Kačenkou.



Až dnes mi došlo, že mám vlastně dost případnou noční košili.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Johanes Johanes | E-mail | 19. února 2014 v 16:53 | Reagovat

...jo,ty špitálské manýry znám ještě z dob rozvinutého socialismu.Ale teď se píše rok 2014...je třeba toho organisačně ještě hodně poměnit.Nebo vyměnit primáře?? :-P

2 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 19. února 2014 v 17:03 | Reagovat

Vidím, že tvůj otřesený mozek nepřišel o schopnost psát a to je dobře! Nevím, v jaké nemocnici jsi, ale tady v Praze většina nemocnic odebírá jídlo od Eurestu a to je docela dobré. Já jsem díky své zrakové vadě trávil dětství v socialistické internátní škole a tam jsem se naučil nebýt příliš vybíravý. Některá jídla jsem pak ještě léta nesnášel, ale člověk si zvykne.
Pozdravuj Medvěda, až za tebou příjde a brzy se uzdrav!

3 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 19. února 2014 v 17:03 | Reagovat

Taky jsem si myslela, že brzké vstávání už je v nemocnici pasé :-) Přeji brzké propuštění :-) Košile opravdu sedí :-D

4 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 19. února 2014 v 17:08 | Reagovat

Ach taky jsem byla v nemocnici. Mě se tam úplně přeházel spánek. po snídani jsem si lehla a usnula až do oběda. Po obědě jsem znovu usnula a spala až do večeře. PO večeři jsem se pak šla vždycky kouknout na televizi na pořad "Máte doma uklizeno" nebo na něco dost hroznýho. A pak jsem si šla číst do takových deseti hodin večer. A protože jsem spala celý den, tak v noci m ito potom nešlo. Celou noc jsem koukala do tmy. Ne, celou noc jsem koukala na trapnou pouliční lampu, která moc svítila. A modlila se, ať už je den. Měla jsem nutkání jít někam na procházku. A ono se tam tak dbá na to, aby pacienti spali v noci. Pak přijde ráno. A jdou změřit teplotu. A stlát.  Což nechápu, proč mi stlali, když mi celý týden nechali to samé prostěradlo, na kterém byl nechutný flíček. Pravda, byl to můj flíček a doma spím skoro v blátě, protože mi v posteli spí pes... Ale mě to hrozně vadilo.
A jídlo, z toho já tam měla vždycky průjem neurčité barvy. Teprve až domy, když jsem si vzala pečený bůček, se mi udělalo dobře a stolici jsem měla normální.

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. února 2014 v 17:16 | Reagovat

Mě čeká,naštěstí jen na jeden den, špitál za měsíc. Chstá se pro mě artroskopie ramene protože jsem si říkala že v třiapadesáti nehodlám ještě trpět bolestmi které si nechávám na pozdější leta. Tak se uvidí jestli to opravdu tak bude. Horší pro mne bude těch šest týdnů s ortézou na rameni. To se nudou zblázním! Buzení v pět hodin jsem vlastně nikdy nepochopila. Už proto že pokud mi chtěli napíchnout žílu na kapačku měli strašný problém z hloubi mého už tak normálně podtlakového stavu vytáhnout vůbec nějakou žílu na světlo boží. A co se týče teploty myslela si vždycky sestra že jsem teploměr strkala za okno. Neboť po změření ukazoval ještě méně než když jsem si ho pod paži vkládala....a uklízečk...jejich řachtání kýblama a třikrát upadlý kovový koš na kachlíkovou podlahu mluví samo za sebe. Ale víš jak si pak budeš lebedit doma? I přes Medvědovo mručení a Kačenčino skučení?! :-D

6 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 19. února 2014 v 17:24 | Reagovat

Super blog! super design. a super článok. vrátim sa.. :)

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. února 2014 v 17:46 | Reagovat

Nejprve musím konstatovat, že mi jaksi unikl předešlý článek o polámání mravenečka, tudíž je pro mne tvoje současná nemocniční štrapáce úplnou novinkou.
Taktéž musím s potěšením konstatovat, že ani značné zhmoždění mozku i celého těla ti nijak neubralo na smyslu pro humor. ;-)
Nicméně ti přeji brzké uzdravení, protože do nemocnice se chodí především umírat, což by v tomto případě bylo velmi nežádoucí.
Z mého pohledu by se nemocnice spíš měly přejmenovat na "smrtelnice".
Já jsem za svůj dospělý život naštěstí strávil v nemocnici pouhý jeden den. Být tam však ještě o jeden den déle, tak bych v této chvíli už dávno blogoval ze záhrobí. :D

8 Ivet Ivet | Web | 19. února 2014 v 17:53 | Reagovat

Hm..., tak to v nemocnicích chodí, chodilo a bude chodit - takový je tam řád a musí být, možná by jsi pochopila, kdyby jsi tam pracovala. Nejsem doktor ani sestra, ale denodenní pracovní pobyt v nemocnici mi nabízí jako zaměstnanci úplně jiné pohledy než jako máte vy "pacienti". ;-)
Ještě jsem neviděla v nemocnici pacientku, která by coby ležící na lůžku a napojená na kanyly vypadala jako Bartodtka - tvůj manžel ano???
Takové přeci neleží v nemocnici ne? :-)  O_O
Ostatně, kdyby jsi se na lůžku silně nalíčila, či ze sebe udělala hvězdu, to by se doktoři sakra zlobili, z nenalíčené nejen tváře - jde poznat mnohé nejen z doktorské vědy... :-)

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. února 2014 v 17:55 | Reagovat

[5]: To chrastění kýblema má svůj terapeutický účel, aby dlouhým ležením letargovaní pacienti samovolně neupadali do kómatu. :-D

10 Dáša Dáša | E-mail | Web | 19. února 2014 v 18:29 | Reagovat

U nás v nemocnici ( alespoň na odděleních, kde jsem ležela ) už to takto naštěstí nevypadá :-)
Jako dítě a pak studentka jsem si pobyla v nemocnici hodně a vypadalo to tam tak, jak píšeš Ty. Uklízečka na oddělení byla nejvyšší autorita. Kolikrát mě seřvala, že mám špatně srovnané bačkory. Nikdo jsme si nedovolili ani jít na WC i když myla na druhé straně chodby, protože byly sprosté jak dlaždič ( omlouvám se dlaždičům, ale to se jen říká ). :-(
Nyní v nemocnici vaří velice dobře.
Přeji Ti, abys se co nejdříve uzdravila
a nic Tě nebolelo a také příjemný večer a v noci veselé sny :-D

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. února 2014 v 18:52 | Reagovat

Spíš Záhořovo hoře.
O nemocnicích vím své. Ale také znám jedno přísloví: "Neplivej do studánky, nikdy nevíš, kdy z ní budeš pít."

12 redfox redfox | E-mail | Web | 19. února 2014 v 19:09 | Reagovat

Přeji Ti, ať přežiješ nemocnici a pak se doma v klidu a pohodě uzdravíš.

13 Světlo Fleshka Světlo Fleshka | 19. února 2014 v 19:11 | Reagovat

Přeju brzké uzdravení :)

14 ajka ajka | Web | 19. února 2014 v 19:45 | Reagovat

Od doktorů radši dál ;-)  :-D

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. února 2014 v 19:58 | Reagovat

[8]: To brzké buzení v nemocnicích je vůči pacientům kruté a zcela nesmyslné. Ve své podstatě je to reziduum na doby habsburského mocnářství, protože asketický císař Franz Josef úřadoval od šesti hodin ráno. Tudíž nebylo možné, aby jeho poddaní chrápali, když císař pán už pracuje. V mnoha fabrikách a v nemocnicích tento princip brzkého vstávání u nás stále bohužel přežívá. Byť je například vědecky dokázáno, že nejvyšší pracovní aktivity člověk dosahuje až okolo desáté hodiny.

16 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. února 2014 v 20:03 | Reagovat

[14]: A od funebráků taky. Což ovšem někdy bývá jedno a to samé. :-D

[11]: Když je člověk ouvej, tak se rád napije i ze studánky, do které sám naplival. ;-)  :D

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. února 2014 v 20:32 | Reagovat

Měla sis pořídit nadstandard, tam se jistě vstává už o půl páté :-).

18 Ivet Ivet | 19. února 2014 v 20:32 | Reagovat

[15]: Jsem Francka Josefka, pracuji od půl sedmé, vstávám v pět! :-( Jsem ráda, že práci vůbec mám! ;-)

19 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. února 2014 v 21:18 | Reagovat

[18]: To není práce, ale galeje. ;-)

20 Jarmila* Jarmila* | Web | 19. února 2014 v 21:22 | Reagovat

Nějak jsem propásla tvůj předešlý článek o tvém zranění.
Je mi to moc líto, že jsi se tolik potloukla a otřásla si mozek.
Ale podle stylu tvého psaní, se ti už vrací humor.
Přeji ti brzké uzdravení! :-) Hlavně opuštění nevlídné nemocnice.

21 Ivet Ivet | 19. února 2014 v 21:26 | Reagovat

[19]: Je nás tam takových pracujících
pět a půl tisíc, to už jsou velegaleje! ;-)

22 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. února 2014 v 21:33 | Reagovat

[21]:Že já blbec jsem se líp neučil. Mohl jsem teď radostně otročit už od ranního kuropění s dalšími pět a půl tisíci šťastných nevolníků. :-D

23 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. února 2014 v 0:33 | Reagovat

(Citat) "Za chvíli by byla nemocnice plná vypasených hrošíků. To by opravdu nešlo."

Tak krasne malebnu vetu som uz dlho necital! Ale je nebezpecna, lebo som sa kludne mohol od smiechu ocitnut vedla Teba na oddeleni!

Uz aby si bola von! Aj ked mi tento sibenicny humor mozno bude chybat. Ale ty ho dozenes aj inymi prihodami, ktore snad nebudu az tak "osobne". Rychle uzdraveni!

24 Bev Bev | E-mail | Web | 20. února 2014 v 6:28 | Reagovat

Tak ráda čtu, že už je ti lépe. :-)
Řehtám se nahlas, s náznaky prašivy jsi mě úplně odrovnala. A taky vzpomínám. Už to bude v dubnu rok, co jsem byla na výměně kloubu a stále mám ta "malebná" nemocniční rána a neidentifikovatelné obědy v živé paměti. Troufnu si říct, že i na mě Jirka s holkama koukali značně vyjeveně. To víš, doma bez řasenky a tužky na oči ani ránu a najednou mě viděli s obličejem tak jak mně narostl. Šok!!
Napsala jsi to nádherně a držím palce, aby ses co nejdřív dostala domů. :-)Pá.

25 Jarka Jarka | Web | 20. února 2014 v 8:45 | Reagovat

Musela jsem si přečíst článek předcházající, abych pochopila, proč jsi v nemocnici. Předpokládám, že Kačenka bude velikosti bernardýna, ale jinak hodná a milující svou paničku. Držím palce a přeju co nejrychlejší uzdravení a návrat do tepla domova! :-)

26 pavel pavel | Web | 20. února 2014 v 9:15 | Reagovat

Košilka vypadá krásně, jistě to byl dárek od medvídka. :-)

27 valin valin | Web | 20. února 2014 v 11:15 | Reagovat

Tos musela být fakt hodně pomlácená, když už vymoženosti našeho zdravotnictví můžeš využívat 14 dní a více.. Kačenka odvedla precizní práci, ostatně zřejmě jako vždy. Jsem ráda, že neztrácíš humor i když už tě to musí parádně.. víš co. Brzo se uzdrav, tu noční košili si spíš měla nechat doma Medvědovi pro nostalgickou vzpomínku... :-)  :-)

28 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 20. února 2014 v 18:01 | Reagovat

Vůbec ti nezávidím, že jsi tak dlouho ve špitálu, přeji brzké uzdravení, ale s potěšením sleduji, že tě humor neopouští :-) .
Noční košilka je moc pěkná :-)

29 mengano mengano | E-mail | Web | 20. února 2014 v 20:37 | Reagovat

[1]: Primář je docela hodný pán a řekla bych, že snad ani socialismus nepamatuje. Vypadá poměrně neopotřebovaně :-)

[2]: Obývám malý provinční špitálek a kdo nám tu vaří, to opravdu netuším. Každopádně odcházím opravdu zocelena ;-)

[3]: Kdepak, moc spánku by mohlo zřejmě pacientům uškodit.

[4]: Já jsem zase hned druhý den dostala rýmu. Celý rok jí nemám a pak šup a je to. S natlučenými žebry bylo smrkání docela adrenalinová záležitost :-)

[5]: No, taky bych nemohla být feťák, protože najít mi žílu je dost umění. A když už nějakou sestřička vyloví, tak mi pak vyrobí čarokrásnou modřinu. Jsem dost vděčná za vynález kanyl, protože kdyby mě měli každý den píchat znovu, tak někoho pokoušu ;-)

[6]: Děkuji, klidně se vrať :-)

30 mengano mengano | E-mail | Web | 20. února 2014 v 21:47 | Reagovat

[7]: Chvílemi mám pocit, že se do záhrobí co nevidět odeberu. Obzvlášť při obědě :D

[8]: Já jsem si hned myslela, že mě trochu umravníš ;-)

[10]: Naše paní uklizečka je velmi svérázná osoba. Vládne tu rukou železnou a pevnou. Včera jsem jí poněkud hla žlučí svými neuklizenými pantoflíčky :-)

[11]: Rozhodně bych se neodvážila plivat do žádné studánky :-)

[12]: Přesně takového plánu se zuby nehty držím ;-)

31 mengano mengano | E-mail | Web | 20. února 2014 v 22:00 | Reagovat

[13]: Děkuju :-)

[14]: Ráda se budu napříště tvojí radou řídit :-)

[17]: Vidíš, to mě nenapadlo :D

[20]: Ještě se jednou vyspím a peláším domů. Paní doktorka se sice tvářila poněkud nevraživě, ale další víkend bych tady už vážně nepřežila. Mám docela hlad :-)

[23]: Kingu, už se cítím jako křepelička :D

[24]: Budu se z téhle ozdravné kůry hodně dlouho vzpamatovávat. Mám co dělat :-)

[25]: Někdy mám pocit, že Kačenka je ve velikosti parní lokomotivy. Má i podobnou údernou sílu ;-)

[26]: To víš, že nebyl :D

[27]: Cítila jsem se, jako kdyby mě dvakrát přejela tatra naložená štěrkem. Káča je rozkošný drahoušek :-)

[28]: Už s pobytem končím, stačilo :-)

32 Babsy Babsy | E-mail | Web | 21. února 2014 v 10:12 | Reagovat

[17]: Ano! :-) Zálaží na tom, zda se nadstandart nachází na začátku,či na konci chodby. Ve druhém případě je pacient buzen o sladkých dvacet minut později, než se tam uklizečka dosmýká s mopem přes ostatní pokoje. :-D

33 Koník Koník | E-mail | Web | 21. února 2014 v 15:54 | Reagovat

Tak nějak si představuji útrpné právo ;-)

34 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. února 2014 v 16:05 | Reagovat

Vzkaz z druhé strany:Je to vůči pacientům kruté,ale jak to asi máme stihnout,když od 7:30 navážíme operanty na sál až do 14 hodin(je jich na prostě hodně)Do té doby musíme stihnout veškerou ranní bezprostřední předoperační přípravu a vtrhnutí na pokoj v 6:00je nezbytnost. Jinak přeju brzké úplné uzdravení :-D

35 mauron mauron | 21. února 2014 v 18:35 | Reagovat

Brzo nebo pozdě. O co jde? Důležité je, kolik hodin se opravdu spí. Pokud mám svých 8 hodin, jsem spokojen. A nemocniční voda? Radši trochu víc chlóru než skapat na legionelu. Ale mp3 přehrávač se spoustou skladeb je v nemocnici nutností. I ten nemocniční svět vypadá najednou veselejc s hudebním doprovodem ...

36 Vendy Vendy | Web | 22. února 2014 v 0:11 | Reagovat

Byla jsem v nemocnici před nějakými deseti lety a nemůžu si stěžovat, doktoři skvělí, sestry výborné a strava přijatelná.
Před několika lety měla nemocniční pobyty moje máma. Doktoři skvělí, sestry krávy a žrádlo, které se nedá nazvat jídlem. Po každé takové nemocniční návštěvě přijela mamka pohublá (i přes námi přinesené jídlo).
Myslím, že je to zkušenost k nezaplacení a i když se pokoušíš o nadhled a humor, že ti moc do smíchu není. I když za čas na to budeš vzpomínat jako na raritu...
P.S. vážně dobrý spací úbor! Moc hezký!
Takže tvé vyprávění čtu docela s pochopením. ;-)  :-D

37 mengano mengano | E-mail | Web | 22. února 2014 v 8:58 | Reagovat

[33]: Naštěstí nikoho nenapadla odpolední španělská bota nebo večerní natahování na skřipec ;-)

[34]: V 6 hodin by to celkem už i šlo. Ale v 5? :-)

[35]: Nejsem nějaký velký spáč a i doma vstávám poměrně brzy. Ale budím se sama a dobrovolně :-) Nedělá mi prostě dobře, když mě za hluboké tmy vzbudí temný přízrak ;-)

[36]: Nechci, aby to vypadalo, že jsem nespokojený rejpal. Sestřičky i doktoři byli příjemní a milí, nemůžu proti nim říct křivé slovo. Sice mě trochu rozhodil černý doktor, který mluvil tak mizernou češtinou, že dodneška nevím, co říkal, ale to se nepočítá :-)

38 Vikomt Vikomt | E-mail | Web | 22. února 2014 v 11:04 | Reagovat

Za nás jsme ještě rozdávali klasické rtuťové teploměry, takže bych si moc nestěžoval na digitální pistolku. :D Nechci se zastávat sestřiček, ale někdy to není s pacienty zrovna jednoduché. S tím vstáváním máš pravdu. Ještě dnes mám před sebou obraz fialového rizota, které jsem dával pacientům - rizoto polité červenou řepou. Určitě to bylo z důvodu, aby to nebylo suché a pro neopakovatelný gurmánský zážitek, ne o misku míň k umytí. :D

39 Janinka Janinka | Web | 22. února 2014 v 17:23 | Reagovat

Cha, ještě teď mi slejzá kůže z obličeje, joo, nemocniční voda je holt nemocniční voda :D.
Jinak naše sestřičky byly vcelku tolerantní, budily nás pistolkou patnáct minut před šestou, uklízečky až v půl sedmé, ale mezi tím ti pomocníčci, co se nás ptali, jestli máme dost čaje :-D.
Přeji ti, ať je ti brzy lépe a ať ti ten humor co nejdéle vydrží!

40 Vendy Vendy | Web | 22. února 2014 v 20:08 | Reagovat

[37]:Jestli počítám dobře, jsi už doma? 8-)

41 Radka Radka | E-mail | Web | 22. února 2014 v 22:08 | Reagovat

Vyděsila jsem se posledními články dokonale a to jsem upřímně doufala, že máš letos vybráno.
Raději přeji jen brzké uzdravení a dobré trávení, když už se konečně dostaneš doma k normálnímu jídlu.

42 Fredy Kruger Fredy Kruger | 22. února 2014 v 23:24 | Reagovat

" Posypáno jest na chodnících ??

Kdežpak ! ... já upadl na ulici -
... kdo zapomněl posypat ?  pěkný zmrd !

... nechte mě !  je mi prd !  je mi prd !!
... zařval jsem v sanitce  do kraválu

Já násilím odvezen do špitálu !
Ten šok co nastal pak v nemocnici !

... nevím proč, vidím, - jsem v porodnici !
Kurwy !  já si vás podám !!"

" Teče jí plodová voda !"
... křičí  zdravotní bratr .....

" Dělejte něco !  zatrr .. !!"

... " Chci vysvětlit  tomuto debilu " ....

" Kanylu !!  dejte sem kanylu ! "
slyšet jsou výkřiky primaře

" Ten jehlu vraziti dokáže
rodičce někam .. až ku morku !"
řve bratr :  " Držte tu bosorku !!"

... " Marně křičím : " Pusť debile !!"

Primař  MUDr Wull  rozčilen !
" Rychle !... sem skalpel ! no tak !... nůž !!"

... tu lékař vykřikl :  " Je  to muž !!!"
doktor je úplně vytočen !
" Plodová voda ?  jest pomočen !"

.... " Porod musí být odročen !"
brumlá  nevrle  personál

" By se nám tu ještě neposral " !
... hovoří jedna zdravotní sestra ....

" Z ,,Nemocnice  na kraji města,,
vyhozen  byl jsem  ... prostě ....
Jak je to od jich sprosté !!"
... vypráví  Jossef  Beykk  ve městě :

" Radím vám , - vůbec tam nelezte !
... já v posteli celý byl zpocený !"
... hovoří  k lidem  zde sroceným ...

43 mengano mengano | E-mail | Web | 23. února 2014 v 0:36 | Reagovat

[38]: Rizoto zalité červenou řepou? :D To muselo být podobně nezapomenutelné jako těstoviny zapečené se špenátem, který chutnal jako spařené kopřivy. K tomu švestkový kompot. Byla jsem tak vyděšená, že mi naskočil opar :D

[39]: Na čaj bych skoro zapomněla ;-) Nevím jak ten váš, ale ten náš chutnal jako vyvařené houby. Tak jsem ho nepila. A stejně se každé ráno pomocný chlapec zeptal, jestli má přinést konvičku.

[40]: Ano, v pátek jsem se nechala vykopnout. Už jsem to fakt nemohla vydržet a představa dalšího víkendu ve špitále mě děsila. Ostatně, Medvědovi už docházelo čisté prádlo ;-)

[41]: Až do konce roku očekávám dny naplněné slunečním jasem a domácí pohodou. Ale to se budu asi muset odstěhovat někam z dosahu Kačenky, Medvěda a domácích skřítků :-)

[42]: Jo, ještě plodová voda k tomu všemu :D

44 Janinka Janinka | Web | 23. února 2014 v 19:26 | Reagovat

[43]: Tak s čajem to nemělo společného ani ten název, ale pít se to v nouzi dalo :D.

45 Beatricia Beatricia | Web | 23. února 2014 v 20:56 | Reagovat

Ať je to ve špitále sebevíc "příjemné a líbezné", tak ze všeho nejvíc ti přeji odchod do domácí reality, abys tu rozkošnou košilku doma lépe využila . :-)

46 mauron mauron | 23. února 2014 v 22:02 | Reagovat

[43]: Tak tohle mi připomnělo šílený film "Jedna ruka netleská":
Standa: Co to je za čaj?
Martina: To je normální houbovej čaj.
Standa: Aha.
Martina: Co, neni dobrej?
Standa: Jo... Dobrej.

Že vy tam taky jedete na lysohlávkách, aby to rychlejc uběhlo?

47 Vendy Vendy | 23. února 2014 v 22:10 | Reagovat

[43]:Špenát, který chutnal jako spařené kopřivy? Možná to byly spařené kopřivy...on se totiž dělá i kopřivový špenát. :-D Jinak doufám, že uvítání bylo aspoň působivé.Kačence byste měli dávat občas dávku sedativ, aby tě tam neposlala na opětovku... :D

48 mengano mengano | E-mail | Web | 24. února 2014 v 9:11 | Reagovat

[44]: Nedalo :D Fakt ne.

[45]: Určitě. Doma je přece jenom "nejlíbezněji" :-)

[46]: Aha. Tak nepitím čaje jsem vlastně bojkotovala léčbu ;-) Proto se mi tam dny táhly jako Lovosice :-)

[47]: Obhlédla jsem si jídelní lístek a tam byly napsané těstoviny se špenátem. Špenát mám za normálních okolností ráda, ale tenhle výrobek se vymykal všem přírodním zákonům :-)

49 AURIL AURIL | Web | 24. února 2014 v 19:43 | Reagovat

Chci být navždy zdravá jako řípa, abych se nikdy nemusela dostat do jejich spárů... ble. Nicméně, koukám, že i o něčem takovém se dá psát krásně s humorem :)

50 mengano mengano | E-mail | Web | 25. února 2014 v 8:16 | Reagovat

[49]: I relativně zdravý člověk se může ocitnout ve spárech našeho vyspělého zdravotnictví. Stačí vlastnit úplně blbého psa :-)

51 Babsy Babsy | E-mail | Web | 25. února 2014 v 10:16 | Reagovat

Tak to já si na Fakultní nemocnici v Ostravě nemohu v ničem stěžovat. Jen bych si přála milejší některé sestry. Ale dá se to pochopit, v tom fofru, který měly.
A jídlo tam bylo velice chutné. Nekecám.

52 Otavínka Otavínka | Web | 26. února 2014 v 7:12 | Reagovat

S překvapením zjišťuji, že existují i jiní, kteří nemají žíly. Když jdu na odběry, tak sestřičky obvolávají jiné kliniky, zda nemá službu Soňa nebo Zita, které umí najít a napíchnout mojí žílu. A pokud se to někomu podaří hned na poprvé, uděluji řád zlaté jehličky. Brzké uzdravení! :-)

53 mengano mengano | E-mail | Web | 26. února 2014 v 8:48 | Reagovat

[51]: Určitě je asi rozdíl mezi velkou fakultní nemocnicí a provinčním mrňavým špitálkem. Ale sestřičky u nás byly velice hodné. Alespoň ty, na které jsem narazila :-)

[52]: Otavínko, žíly máme určitě obě. Jen si je necháváme pro sebe a nerady se o ně dělíme :-)

54 Babsy Babsy | E-mail | Web | 26. února 2014 v 13:05 | Reagovat

[53]: No, ani být nemusí. Záleží na tom, jaké tam pracují kuchařky. V další veliké, Městské ostravské nemocnici prý vaří snad za trest, jsem slyšela.

55 mengano mengano | E-mail | Web | 27. února 2014 v 7:57 | Reagovat

[54]: Mizerná strava možná slouží k tomu, aby pacienti zbytečně neblokovali lůžka :-) Kdo jen trochu může, zdrhne domů.

56 Lúthien Lúthien | Web | 3. března 2014 v 20:22 | Reagovat

Obdivuju tě, jak o nepříjemných životních událostech dokážeš psát s humorem! Taky bych se tak chtěla umět dívat na život.

57 mengano mengano | E-mail | Web | 4. března 2014 v 7:54 | Reagovat

[56]: Humor leckdy je taková záchranná brzda ;-)

58 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 7. března 2014 v 11:42 | Reagovat

Košilka je parádní. Člověk sice vydrží hodně, ale na tvém místě v nemocnici bych být nechtěla.

59 mengano mengano | E-mail | Web | 7. března 2014 v 23:24 | Reagovat

[58]: Teď při zpětném pohledu se mi to tak děsné nezdá :-)

60 Magdaléna Magdaléna | Web | 8. března 2014 v 17:01 | Reagovat

V nemocnicích jsem coby návštěva každou chvíli a měla jsem tu čest nemocného i krmit. Dát člověku, který si NESMÍ sednout, kuře s rýži je docela kousek...
:) Peelingový krém by sis mohla nechat patentovat ;)

61 mengano mengano | E-mail | Web | 10. března 2014 v 23:05 | Reagovat

[60]: Na patent je pozdě, už jsem to vykecala ;-)

62 DK DK | Web | 16. března 2014 v 9:21 | Reagovat

Tvůj úraz mě mrzí, osud je holt mrcha. A ten pobyt v nemocnici taktéž. Zažila jsem to několikrát a konstatovala jeden jediný pozitivní fakt - člověk tam má čas na čtení. :-)

63 mengano mengano | E-mail | Web | 18. března 2014 v 8:32 | Reagovat

[62]: S odstupem času nabývám dojmu, že se mi ve špitále moc líbilo. Ten svatý klid :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama