Čumilové

17. listopadu 2012 v 8:17 | Mengano |  nápadník
Před pár dny jsme jeli s Medvědem nakoupit. Je to sice mrzuté, ale vážně musíme něco jíst. Nákupy moc nemiluju a po posledním zážitku se mi do obchoďáku bude chtít ještě o trochu méně.


Už když jsem se snažila do košíku nacpat protestující desetikorunu, jsem si všimla, že před vchodem do nejmenovaného obchodního domu stojí dvě policejní auta. Informovala jsem Medvěda, že zcela jistě nějaký zákazník došel k rozhodnutí, že za zboží při dnešních cenách platí jenom debil a byl přistižen při činu.

Než jsme se s košíkem vymotali z parkoviště, přibyl k plicejním autům pohřebák. Došel mi humor, protože pravděpodobnost, že by ochranka neplatícího darebáka umlátila čepicí, se limitně blížila nule.

Chumel zevlounů kousek za vstupními dveřmi zcela bezpečně určil místo, kde se něco děje. Neměli jsme příliš chuti zkoumat, co se stalo, ale nedalo se, bohužel, projet nikudy jinudy. Na zemi ležel někdo přikrytý bílým prostěradlem, kolem postávali čtyři policajti, dva černí havrani, člověk s visačkou obchodního domu a spousta čumilů.

Kdysi jsem četla povídku, ve které autor vyprávěl o tom, jak v případě jakéhokoliv neštěstí se "odněkud" vyrojí mraky zírajích lidí, kteří nemají na práci nic jiného než přihlížet a moudře rozprávět. Jak jsem viděla, není to jen v povídkách.

Mne by fakt nenapadlo se nad tím mrtvým zastavit a koukat. Spíš naopak, dost jsme s Medvědem zrychlili krok a zmizeli mezi regály.

Po více než hodině jsem usoudila, že by nakupovací kratochvíle mohla skončit. Medvěd už byl stejně značně nervozní z mého dlouhého rozjímání, jestli mám koupit kokos v modrém nebo raději žlutém sáčku, takže zavelel k ústupu. Zaplatili jsme a šli.

Když jsme se blížili ke dveřím, nechtěla jsem věřit svým očím. Ten člověk tam ještě pořád ležel. Ještě pořád kolem něj postávali policajti i pohřebáci. Ještě pořád tam stáli čumilové. Ještě pořád tam stála i ta paní v červeném kloboučku, paní v zeleném kabátě i tlustý pán s plnou taškou, kterých jsem si v hloučku všimla už při příchodu.

Když pominu, že nikdo nebyl schopen za takovou dobu toho mrtvého odvézt, naprosto nechápu, co lidi vede k tomu, aby vydrželi hodiny čučet na cizí neštěstí. Proč?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 9:50 | Reagovat

Ani já něčemu takovému nerozumím a čumilové mě štvou. Když se děje někomu něco nekalého, většinou jsou první, kteří berou nohy na ramena, aby se náhodou do něčeho nezapletli. Ale mrtvý člověk na ně zpod prostěradla nevyskočí, tak mají pré.

2 valin valin | Web | 17. listopadu 2012 v 9:55 | Reagovat

Někdy mě napadá, že lidé mají jenom to, co si zaslouží. Všechna ta bída okolo je jenom odraz toho, jak se lidi chovají.

3 Arvari Arvari | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 10:56 | Reagovat

Jo, tohle taky nechápu. Jednou jsme  dálkovým busem jeli na dálnici kolem bouračky. Ti, co seděli vlevo, si mohli ukroutit krky, jak se chtěli co nejdýl dívat, ti, co seděli vpravo, si málem stoupali. Nevím, proč mají lidi takovou potřebu zírat. Asi je to prostě nějakým divným způsobem fascinuje...

4 Vendy Vendy | Web | 17. listopadu 2012 v 11:19 | Reagovat

Čumilové vždycky byli a budou. Mě spíš překvapilo, že nikdo nebyl schopnej zařídit převoz mrtvého. No, možná si dávali pohřebáci na čas, mrtvý jim přece neuteče. Hrozná situace.
A na tu povídku si taky vzpomínám, jmenovala se Zástup, už nevím, kdo ji napsal, ale byla v knize povídek Tichá hrůza a taky ji dost dobře nazpívali Fešáci.

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 11:31 | Reagovat

Ona má smrt určitou přitažlivost, protože nás čeká všechny. A tak se chtějí asi mnozí podívat, jak to vlastně vypadá in natura.
Mě osobně tento pohled nijak neláká, protože jsem ve své bývalé profesi viděl mrtvol habaděj.

6 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 11:39 | Reagovat

Zřejmě  čekali na lékaře, bez ohledání mrtvého a konstatování smrti ho nemůžou převézt.
Povídku Zástup jsem četla jako malá holka a strašně jsem se bála. Ostatně jsem se bála při všech povídkách.

7 mengano mengano | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 13:40 | Reagovat

[1]:
Je pravda, že moc lidí, kteří by byli ochotni v případě nouze pomoci druhému, není. Většinou ale ochotně čučí na případné následky.

[2]:
A začíná to v rodinách, pokračuje ve škole...

[3]:
V některých lidech dřímou takové maličkaté hyenky ;-)

8 mengano mengano | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 13:44 | Reagovat

[4]:
To je ono, nemohla jsem si na ten název vzpomenout. Byl to sborník hororových povídek, četla jsem to ještě někdy na gymplu.

[5]:
Tak to jsi byl buď funebrák a nebo doktor :-)

[6]:
No nevím. Pokud padne někdo na zem uprostřed obchodu, tak snad někdo volal nejdřív sanitku s doktorem. To by tedy asi napadlo mne.
Bylo to celé takové divné.

9 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 13:56 | Reagovat

Ohó, Tichá hrůza....mám jí v knihovně. Nám z ní četla učitelka tak v sedmé třídě při dvouhodinovce výtvarky a byla to zaručeně jediná dvouhodinovka kdy by byl slyšet spadnout špendlík. Věděla jak na nás, když jsme kecali a zlobili, přečetla nám toho jen půlku, jako že kvůli tomu věčnému napomínání to nestihla....Je pravdou že cokoli se vymyká normálu lidi fascinuje, ať je to mrtvola ležící někde na veřejnosti, nebo člověk ze záchvatem, krev, u všeho je hned spousta čumilů. A třeba má ta povídka pravdu, kdo ví, možná to jsou opravdu duše nešťastně zemřelých.....Ono hlavně v první chvíli vypukne panika a než se někdo uklidní natolik aby zavolal záchranku chvíli to trvá (teď mluvím ze své nemilé zkušenosti)

10 Infinity Infinity | Web | 17. listopadu 2012 v 14:00 | Reagovat

To je hrozné, ale lidé prostě takoví jsou.. :-/
Ale, že jim to za to stálo tak dlouho stát.. :D

A za tu pětku se stydím, ale nedá se nic dělat..

11 mengano mengano | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 14:31 | Reagovat

[9]:
Vendy, ten člověk tam ležel skoro dvě hodiny. Tady už o nějaké panice nemohla být ani řeč.

[10]:
No jo, účetnictví není nějak extra zajímavé ;-) Možná baví jenom mě :-)

12 Janinka Janinka | Web | 17. listopadu 2012 v 15:05 | Reagovat

Takovému jednání nerozumím a ani nechápu, co na tom koho může lákat. Zrovna minulý týden se mi otvírala kudla v kapse, když jsem na internetu četla reportáž o chlapci, co u nás vypadl z okna. Pan fotoreportér neměl žádnou úctu ani k mrtvému, ani k jeho rodině, to bylo vážně k zblití :-x.

13 Kerria Kerria | Web | 17. listopadu 2012 v 15:42 | Reagovat

Lidi jsou znudění, taková smrt v přímém přenosu je z nudy na chvíli vytrhne.

Jinak se ani moc nedivím, že tam ležel tak dlouho. Podle přítomnosti policie soudím, že ten nešťastník sebou nepraštil o zem jen tak sám od sebe. Asi ještě nebyli s vyšetřováním hotoví, nebo já nevím...

PS: Jinak na jedné z našich prvních schůzek projížděla kolem restaurace houkačka. Manžel (tehdy jen přítel) málem vyběhl z hospody se podívat, co se děje. A ještě se divil, že nikdo z ostatních přítomných nezvedl ani zrak. Pochopila jsem to až, když jsem přišla na venkov. Tady když projela houkačka, tak obvykle k někomu, koho člověk znal buď osobně, nebo znal někoho z jeho blízkých. Od doby, co nám vede za dědinou dálnice, taky už ho houkačky nechávají klidným.

14 ivet-pe ivet-pe | Web | 17. listopadu 2012 v 16:03 | Reagovat

Taky se vždycky divím, že lidé při různých nehodách dokážou zírat, co se děje, místo toho, aby někomu pomohli. Je to strašný. Někteří lidé se prostě chovají jako hyeny.
Moc hezky jsi to celé sepsala. Mně, když protestuje desetikoruna, tak se v lepším případě jenom někam schová, v tom horším mi vypadne z kapsy a zmizí nenávratně... :D

15 mengano mengano | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 20:45 | Reagovat

[12]:
Stačí se večer podívat na zprávy na Nově. To je jenom snůška všelijakých neštěstí a hezky zblízka. radši to vůbec nesleduju. Hnus, velebnosti.

[13]:
Tam nebyli žádní technici nebo tak něco, prostě jenom postávající policajti, ruce za zády, a s nimi stejně postávající funebráci. Vzájemně spolu konverzovali, nikde žádný stres, prostě nic. Nad tím mi zůstával rozum stát.
Jo, na vsi se všechno bere jinak. Tady nikdo nemusí nikde zevlovat, tam-tamy spolehlivě do hospody donesou podrobnou zprávu nejpozději za 10 minut ;-)

[14]:
Nechápu, kam se mi pořád ztrácejí takové ty plastové žetonky do košíku. Něco mi je systematicky žere :-)

16 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 17. listopadu 2012 v 22:04 | Reagovat

Na čumily odjakživa
celý svět se divně dívá.

17 Krutomýval Krutomýval | Web | 18. listopadu 2012 v 6:03 | Reagovat

Snad alespoň někdo z nich byl svědek... I když v takovém případě pokud to není tzv. Neodkladný úkon (svědek se hroutí, je to turista, dítě, stařec) tak se jen vezmou nacionále, udělá primárka a vytěží se to později.

Je to smutné, jestli to opravdu byli čumilové. Tomuhle já se vyhýbám obloukem, nejsem jedním z těch,  kdo se "musí" podívat na smrt.

Jinak říká se, že morálka a inteligence davu je rovna morálce a inteligenci nejslabšího z nich. A v jakékoliv skupině automaticky dochází k fenoménu rozmnělňování odpovědnosti, každý má tak trochu pocit že primárně tam sou jen ostatní, a on ne, nebo aspoň že on sám tak trochu není vidět a není poznat.

Nicméně pro ochranu citů a práv potenciálních pozůstalých doporučuji změnit název lokality, pokud si to už tak neudělala a pár dalších indicií, aby z příběhu nemohla jeho rodina poznat svého mrtvého člena :-(

18 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 6:04 | Reagovat

Zrejme sa jedna o nejaky archeotyp. Kedysi sa chodilo divat na popravy. Cumilovia (okrem toho slavneho na bratislavskom korze! ;-)) maju mozno aj satisfakciu, ze sa nejedna o nich, ze oni su este v poriadku.

Alebo aspon ide o nieco nie tak hned pochopitelne, lebo definitivne. No a to moze byt pricina tej fascincie. ;-)

19 mengano mengano | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 7:47 | Reagovat

[17]:
Morálka davu je vůbec zajímavá věc. Pocit určité anonymity dokáže divy.
Snad jsem úpravu faktů provedla dostatečně.

[18]:
Nic bych za to nedala,že kdyby se veřejné popravy pořádaly i v současné době, tak by se našlo dost diváků. I když si zakládáme na své "civilizovanosti".

20 Johanz z Mallevilu Johanz z Mallevilu | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 8:52 | Reagovat

Jednu takovou povídku jsem kdysi četl za mladých let ve sci-fi...píšeš pěkně ...Jo a dík za návštěvu na blogu .Lidé se sbíhají ke smrti, jako upíři, kteří sají lidské duše, které odcházejí z mrtvých těl....

21 Ivet Ivet | Web | 18. listopadu 2012 v 8:57 | Reagovat

Čumilové byli, jsou a budou - je to zvláštní, ale prostě vydrží "čumět" hodiny a hodiny jen aby byli u toho co se právě děje, ať už je to cokoliv! :-(
Zřejmě to už musí být v povaze.

22 Ježurka Ježurka | Web | 18. listopadu 2012 v 12:27 | Reagovat

No, proč, to bych také ráda věděla. Nechápu a nepochopím. Já bych se držela na distanc jako Ty. Ale ještě snad horší je to, že tam toho chudáka nechali tak dlouho ležet na zemi. ???

23 espongee espongee | Web | 18. listopadu 2012 v 13:48 | Reagovat

jsou lidi kteří prostě rádi čumí anebo prostě zamrznou nad takovým neštěstí dokud ho někdo nevezme a neodveze pryč

24 Říjnová Říjnová | Web | 18. listopadu 2012 v 16:31 | Reagovat

Loni jsem zavítala na školní ples, abych se sešla s bývalými spolužáky a učiteli. Alkohol, vysoké podpatky a kluzká podlaha v koupelně udělá svoje a tak se stalo, že slečna uklouzla a o umyvadlo si rozbila hlavu. Celou dobu, do příjezdu sanitky, což mi přišlo jako docela dlouhá doba, jsem se o ni já, dvě kamarádky a ještě nějaká paní staraly. Všude byla krev, na zemi, na šatech, na nohách. V různé frekvenci (zrovna probíhalo půlnoční překvapení) se kolem kupil hlouček přihlížejících holek a já nemohla ani projít pro další papírový ubrousky. V tu chvíli jsem se fakt už naštvala a řekla jim, tam akorát překáží a jestli by laskavě mohli odejít. Vytratily se.

Když vidím, že se někde něco děje, kouknu se co a když vidím, že tam stejně pomoc nemůžu, že už je tam třeba lidí kolem dost, tak prostě odejdu. Nevím, co bych tam viděla...

25 mengano mengano | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 9:08 | Reagovat

[22]:
To mi na tom nešlo do hlavy už vůbec.

[24]:
Přesně. Když vidím, že moje přítomnost není absolutně k ničemu, že nemůžu nic udělat, tak tam přece nebudu postávat a čučet.

26 Fredy Kruger Fredy Kruger | 20. listopadu 2012 v 19:27 | Reagovat

" Myslím, že zbytečné drahoty
dělají pro kousek nahoty !
... cožpak jsem nějaký vampýr ?

... Já u pouliční přidřep jsem lampy
kalhoty stáh a uložil vedle ....
myslíte co ? ... že stalo se hnedle ?

Hned jest tu banda čumilů !
... takže jsem přitlačil na pilu !
Neměl jsem u sebe žádnou minu !"

Muž s kalhoty pod paždí  prch z místa činu !
Strážník vykřikl :  " Uličník !
... toto jest předmět doličný !

Pokuta! .... toto nespraví stovky !!!"
... muž sebral cos ... strčil to do aktovky !

27 Lucerna Lucerna | Web | 21. listopadu 2012 v 0:21 | Reagovat

Cakali na doktora aby konstatoval smrt... teda asi. No a kym ten doobeduje a pride..
Cumilove su uzasny. Dokazu sa zjavit aj na prvy pohlad odlahlych a opustenych miestach :-D

28 Iva Iva | 21. listopadu 2012 v 0:57 | Reagovat

Čumilové mě děsí, když si představím, jak na mě někdo mlčky a trpělivě zírá ,až ze mne vyprchá život. Smrt lidi fascinuje. Já prchám a v dopravních prostředcích zavírám oči, když kolem něčeho podobného jedu, stačilo mi několik zážitků z ranného dětství. Dodnes to mám před očima.

29 Bev Bev | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 7:38 | Reagovat

[19]: Ano, i já si myslím, že veřejné kamenování či věšení by mělo obrovskou sledovanost. V souvislosti s tím mě napadá jeden citát:
" V Show dovedené do důsledků, ten kdo prohraje, přijde o život." Chuck Barris

Čumily jsem zažila v akci když mi na taneční zábavě ve víru tance vypadlo koleno. V povědomí spoluobčanů jsem od té doby jako ta, co se válela na parketu, nalitá jak puma, už hodinu po zahájení. :-? Luxace pately?? kdo by tomu věřil! Ale to je(s odstupem) spíš humorná historka. Z toho co jste prožili při nákupu mrazí. 8-O Nevím kde se to v lidech bere?! :-?

30 mengano mengano | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 7:51 | Reagovat

[27]:
Myslíš, že by se našli i na pustém ostrově v případě, že by Robinson nevydržel? ;-)

[28]:
Nepoznané má zřejmě pro někoho nějakou zvláštní přitažlivost.

31 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 9:48 | Reagovat

[30]:Určitě, na to vem jed! Když je někde na dálnici bouračka, taksi můžeš být jistá že hned ta další po ní bude z důvodu že ti okolojedoucí čuměj na ty v tom vybouraným autě a nedávaj pozor co se děje před nimi. To je prostě fenomén neštěstí jiného, ne mého....

32 Lucerna Lucerna | Web | 21. listopadu 2012 v 22:03 | Reagovat

[30]: Urcite :) a este aj s fotakom v ruke :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama