Jak si rozbít hubu

21. září 2012 v 13:04 | mengano |  medvědí pelíšky
Jsem poměrně seriozní dáma středního věku. Určitě si to o mně myslí většina našich známých.. Naštěstí s námi neodcestovali na letošní dovolenou. Zcela jistě by změnili názor.


Medvěd je téměř dokonalý manžel. Alespoň podle Egopedovy studie by se to mohlo zdát. Je dostatečně mužný a zároveň přiměřeně citlivý, prostě prima směs de luxe.

Má ovšem jednu malinkatou vadu. Je nebezpečný šílenec. Jen nebezpečný, manipulativní šílenec může totiž přesvědčit svou velmi rozumnou manželku, že jediné, co jí chybí k úplnému štěstí, jsou kolečkové brusle.

Naposledy jsem bruslila (ovšem pouze na zamrzlém rybníce) v dobách, kdy se po lesích možná ještě proháněli mamuti. Nijak zvlášť mne neuklidnilo Medvědovo ujišťování, že bruslení se nezapomíná, stejně jako jízda na kole. Mám ještě v poměrně živé paměti rozbitou hubu z předloňského cyklistického výletu. Tenkrát taky tvrdil, že se mi nemůže nic stát.

Medvěd je, na rozdíl ode mne, sportovně zdatný. Já jsem totální dřevo, přivodím si otřes mozku i při pouhém sledování olympiády v televizi. Když tedy můj milý před dvěma měsíci začal nenápadně mluvit o inlajnech, dostala jsem horečku.
Zřejmě usoudil, že hořím nadšením, protože najednou ty, z mého pohledu, vražedné zbraně byly doma.

Zahajovací ténink jsem odsouvala, jak jen to bylo v mých chabých silách. Medvěd byl ovšem neústupný, takže - nechtěla jsem, musela jsem. Nastal předpokládaný masakr. Po hodině padání jsem byla jedna velká modřina. Za stejnou dobu Medvěd na bruslích svištěl, jako kdyby se na nich narodil. Mizera.

Když mi slezlo decentní modré vybarvení, nechala jsem se ještě několikrát zlákat, omámená Medvědovým ujišťováním, že se úspěch co nevidět dostaví. Bohužel, nedostavil se. Padala jsem možná trochu míň, ale celkem pravidelně.

Cibule má inlajny už rok a protože rozhodně není poleno po babičce, nemá s ježděním sebemenší problém. Medvěd usoudil, že dovolená je idální k tomu, jak si na bruslích parádně užít. Cibulka zářila nadšením, já jsem se rázem propadla do hluboké deprese. Tohle vypadá na přímo mezinárodní ostudu.

Zatím jsem sebou mlátila o zem v soukromí, bez kritických pohledů náhodných diváků. Teď budu muset se svými propracovanými figurami na veřejnost. Moc mě neuklidňuje ani vědomí, že pravděpodobnost setkání s někým známým se limitně blíží nule.

Zjistila jsem, že jsme letos nezapomněli doma celkem nic důležitého. Pokud ovšem mezi důležité věci nepočítáme chrániče na kolena a lokty. Medvěd je nepotřebuje, já bez nich zahynu. Naštěstí alespoň Cibule má výbavu v kompletním provedení i s přilbou.

Vydržela jsem vzdorovat dva dny. Ti dva zatím provedli průzkum vhodných míst, kterých jsou bohužel kolem pobřeží nekonečné kilometry. Medvěd vyjádřil přesvědčení, že i takové dřevo (slovo dřevo ohleduplně nahlas nevyslovil, nahradil ho eufemistickým "trochu horší jezdec") jako já, nebude mít žádné problémy. Jak mu závidím jeho bezbřehý optimismus a víru v mé schopnosti. Vím svoje a to mne naplňuje nejhoršími obavami.

Než jsme vyrazili, poučila jsem Medvěda, aby v případě katastrofy nenechal mé ostatky převážet v zinkové rakvi a raději mě po kremaci rozprášil do moře. Převoz leze do peněz a není nutné, aby do konce života živořil jenom proto, že manželka byla nemehlo. Slíbil mi to a mohla jsem se jít v klidu společensky znemožnit.

Nevím, možná zapracovala hrůza z toho, že budu zdrojem obveselení i pro malé děti, ale určitý pokrok jsem zaznamenala. Z padesáti příležitostí k vyválení jsem využila jen pět. I tak mám na zadku modřinu velkou jako Grónsko a na koleni šrám, ale mohlo to určitě dopadnout i hůř.

Narostl mi trochu hřebínek a zítra to půjdu zkusit znovu. Snad se nepřerazím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 21. září 2012 v 14:00 | Reagovat

Medvěd není moc galantní, místo "trochu horší jezdec" také mohl říci "ne úplně vynikající bruslař."

2 mengano mengano | Web | 21. září 2012 v 14:27 | Reagovat

[1]:
To je pravda. Trochu to s ním budu muset zřejmě probrat ;-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. září 2012 v 15:44 | Reagovat

No tak to jsi mi něco připoměla. Mě. Já na bruslích stála v životě dvakrát a pokaždé se to rovnalo ostudě a grotesce zároveň. Když mi rodiče přivezli s velkou slávou čtyřkolečkové brusle z NDR a maminka me šla učit jezdit bylo to něco příšerného. Padala jsem pravidelně jen jsem se na ty brusle postavila, takže ani k nějakému ježdění nedošlo. A stavění mne na nohy se ukázalo pro jednu slabou ženu jako nepřekonatelný problém. Takže jsem se vždycky překulila na břicho, pak do kleku a opatrně nahoru a pak to přišlo, ztráta rovnováhy, máchání rukama jak větrnej mlejn a flák ho na prdel. A tak pořád dokola. Po třičtvrtě hodině takového snažení jsem odepjala brusle z nohou a odhodila je navěky do kouta skříně. Druhý a ještě horší zážitek mám z ledu, kdy jsme byli bruslit s tatínkem, jeho bratrem a mým bratránkem, který se mě šíleně tehdy líbil. Varovala jsem je před katastrofou která se na ně řítila, ale nevěřili....Samozřejmě v okamžiku kdy jsem se měla pustit mantinelu a vrhnout se na ledovou plochu nastal již známý scénář. Ztráta rovnováhy, větrný mlýn a řacha na led. Ovšem s tím efektem že jsem byla už o dost těžší než když jsem se učila na kolečkových a tak mne zdvihali všichni tři a nemohli, neustále mne opravdu jak v klasických groteskách podjížděli nohy a já je sebou strhávala na led. Komedie pro okolí, tragédie pro mne, neboť jsem se v očích mého idolu dokonale ztrapnila do konce života. Od té doby tyto exhibice zanechávám jiným kteří to umí a jen tiše závidím a říkám si jak lehce to vypadá když se to umí..... :-D :-D

4 jezinka jezinka | Web | 21. září 2012 v 15:58 | Reagovat

Hele- jsi celá a ještě jsi se zlepšila- ten Medvěd asi bude mít pravdu- jen trochu horší jezdec.Já bych se mu projela inlajnama po zádech- aby věděl, co je to- kdyby byl můj. :-)

5 userka userka | E-mail | Web | 21. září 2012 v 17:37 | Reagovat

:-) ty jsi statečná! Tenhle článek je skvěle napsaný, několikrát jsem se pozastavila nad některými částmi, jak jsi to hezky vymyslela a slovně nakombinovala.

6 mengano mengano | Web | 21. září 2012 v 19:20 | Reagovat

[3]:
Když sebou fláknu na zem, tak se zásadně hrabu nahoru svépomocí. Jen jednou mě Medvěd zkusil zvedat a vypadalo to podobně, jak popisuješ. Hrabání, podjíždějící nohy, Medvěd smíchy úplně mrtvej. Nikdy více..

[4]:
Miloš to napsal dobře - ne úplně vynikající ;-) Medvěda radši nebudu dráždit, blíží se zima a mohl by si vzpomenout, že ve sklepě jsou lyže. Lyžař jsem taky ne úplně vynikající :-D

[5]:
Houby statečná, jsem posera :-) Nemůžu ani pořádně sedět a to jedeme co nevidět domů. Přemýšlím, jestli se dá v autě stát ;-)
Díky za pochvalu.

7 Jirka Jirka | E-mail | Web | 21. září 2012 v 20:18 | Reagovat

Tak ať Ti to krasobruslení jde. Ne aby Tě napadlo přerazit se! To by pak Medvěd měl doma dvě umělkyně a to by na něj mohlo být moc. :-)

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 21. září 2012 v 22:31 | Reagovat

Provozovat takové aktivity ve vyšším věku považuji za holý nerozum. Když můj syn kdysi blbnul se skateboardem, tak jsem se na to jen zkusmo postavil a odrazil se. Nutno poznamenat, že skateboard pokračoval v jízdě sám a já jsem si nehorázným způsobem rozbil hubu. Od té doby se takovým věcem zdaleka vyhýbám, neboť nejpřirozenějším pohybem člověka je chůze. Pokud možno né moc rychlá.
Jinak je to jako vždy poutavě a zábavně napsáno. ;-)

9 mengano mengano | Web | 21. září 2012 v 22:53 | Reagovat

[8]:
Moje řeč, ale vysvětluj to umanutému Medvědovi ;-)
Skateboard mi vůbec nepřipomínej, to by možná vydalo taky na článek. A to mi bylo o skoro 20 let méně. Ty sis rozbil hubu, já tak nějak vždycky při podobných estrádách padám na zadek. A ten měl tenkrát vážně posvícení ;-)
Díky za pochvalu. Už jsem ti psala, že od Mistra má extra váhu :-)

10 Miloš Miloš | Web | 21. září 2012 v 22:57 | Reagovat

[6]: My jsme začali na sjezdových lyžích v r. 1999, protože jsme nechtěli postávat u svahu, kde naši potomci měli celý týden jezdit. Začátky byly krušné, protože ta sjezdovka (v Nižné na Slovensku) byla tou nejhorší, co jsme kdy viděli. Končila padákem se sklonem snad 60 stupňů, plným boulí. Kupodivu jsme to přes nesčetné pády přežili a postupem doby a po zakoupení výbavy na úrovni doby jsme se vypracovali a dnes už jezdíme v pohodě i na Sella Ronda v Dolomitech.

11 mengano mengano | Web | 21. září 2012 v 23:11 | Reagovat

[10]:
Mně ke trudnomyslnosti stačí docela malý kopeček. Navíc padám z vleku.

12 Janinka Janinka | Web | 25. září 2012 v 20:43 | Reagovat

Podobný nápad dostal můj tchán, jen s tím rozdílem, že obdaroval mého manžela. A ten že prý sám jezdit nebude... Došlo i na mně, střevo, co si rozbije tlamu i na rovině a přitom si zamotá nohy a ruce dohromady. Po první jízdě jsem musela uznat, že je to super a lichotilo mi obdivné mručení mé drahé polovičky. Jen tu je drobný problém, děsím se toho, až se budu muset pustit kočárku, který mi při jízdě dosud sloužil jako opora :-D. To už asi mručet nebude.

13 mengano mengano | Web | 25. září 2012 v 22:22 | Reagovat

[12]:
Vítej v klubu nemehel ;-) Já nemám ten tvůj kočárek, takže Medvěd rozhodně obdivně nemručí. Naopak, jsem pro něj zdrojem výborné zábavy. Zákeřně si mě při jedné mé obzvlášť vydařené produkci natočil a teď mě vydírá ;-)

14 valin1 valin1 | Web | 26. září 2012 v 17:41 | Reagovat

Já se učila lyžovat na návštěvě u kamarádky pěkně pod vlivem alkoholu ve 2 hodiny v noci. Nebyla schopná jsem se na rovině vyhnout zasněžené hromadě písku, ale to je taky na pěkný článeček, díky za tip :-D  :-D

15 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 27. září 2012 v 2:00 | Reagovat

Nevím, jestli bych po těch všech pádech to zkoušela znovu, takže máš můj obdiv=) Přeju ti, ať je těch bolestivých pádů méně a Medvěd je trochu ohleduplnější^^
Na bruslích jsem nestála ani nepamatuju a nějak nemám důvěru k tomu, abych se k tomu vrátila.

16 mengano mengano | E-mail | Web | 27. září 2012 v 8:47 | Reagovat

[15]:
Manželství ženu zocelí, takže provádí i věci, ke kterým by jinak rozhodně nenašla odvahu :-)

17 Neriah Neriah | Web | 28. září 2012 v 13:21 | Reagovat

Já na bruslích stála jen jednou, a to na základce při hodině tělocviku. Když se mi nějakým záhadným způsobem podařilo postavit, ihned jsem začala padat a protože jsem se na zemi nechtěla válet sama, při pádu jsem se zachytila paní učitelky, která letěla se mnou... :D Pak naštěstí usoudila, že bruslení v mém případě není dobrý nápad a přestala mě do toho nutit.
Teď jen doufám, že někdo další nedostane podobně šílený nápad.

U článku jsem se parádně pobavila, líbí se mi, jak zábavně svoje zážitky umíš podat. :D

18 mengano mengano | E-mail | Web | 29. září 2012 v 7:40 | Reagovat

[17]:
Ano, to je velmi dobrý nápad, zapojit do svých sportovních aktivit i diváky. Možná, když párkrát sundám Medvěda na zem, nechá mě příště na gauči.

19 Arvari Arvari | E-mail | Web | 4. října 2012 v 13:18 | Reagovat

Tak u tohohle jsem se vážně pobavila. :-D A i když teda patřím k mladším ročníkům, se šikovností na tom nejspíš budu podobně. :-D Tedy, jako malá jsem na inlajnejch v pohodě jezdila i docela rychle a bez padání, stejně jako na klasických bruslích na ledě (tam držkopády nastávaly jen v okamžiku, kdy jsem trochu pozapomněla, že ty brusle mají vepředu ZOUBKY), i když krasobruslařka jsem teda nebyla. :-D Asi dva roky zpátky jsem si šla párkrát zabruslit na zimní stadion, a co asi? Padáním a zvedáním se jsem strávila mnohem víc času než bruslením samotným. A už se mi fakt nechce pokoušet to někdy znova. Možná bych taky potřebovala lehké donucení. :-D

20 mengano mengano | E-mail | Web | 4. října 2012 v 15:04 | Reagovat

[19]:
Já mám naopak zoubky hluboce vryté v paměti a na inlajnech po nich teskně toužím :-) Já pořád nevím, proč si chlapi myslí, že ženská MUSÍ mít buňky na nějaký nablblý sport ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama