Proč nejsem učitelkou

27. srpna 2012 v 9:15 | mengano |  medvědí pelíšky
Malé holčičky chtějí být většinou princezny, zpěvačky nebo paní učitelky.


Už od útlého dětství jsem v tomto směru měla celkem jasno. Princezna ze mne nebude, protože princezny nosí krásné šatičky, mají dlouhé zlaté vlásky a neperou se. Pro mne sukýnka byla za trest, vlásky byly dlouhé maximálně pár centimetrů a prala jsem se, většinou s klukama, dost často.

Zpěvačku jsem musela ze svých plánů také škrtnout. Ač obdařena celkem slušným hudebním sluchem, můj zpěv by se dal přirovnat ke krákorání hodně nastydlé vrány. Při hudební výchově jsem odmítala zpívat, za což jsem si vysloužila nejednu pětku. Před propadnutím mě zachraňovala recitace textů písniček a znalost not.

Že ze mne nebude paní učitelka, jsem se rozhodla záhy po nástupu do první třídy. Paní učitelka byla moc hezká, ale měla jednu podstatnou vadu. Byla to moje máti.

Být méně odolný jedinec, založila bych si už v první třídě na solidní schizofrenii. V naší rodině se traduje historka, jak se malá Mengano přihlásila a oznámila matce učitelce:
"Soudružko učitelko, já si s tou plastelínou nesmím hrát, maminka mi to zakázala, protože jsem se posledně umazala jako prase."

Moje smyčky, kolečka a čárky v první písance byly naprosto výstavní, máti je ovšem chtěla mít ještě výstavnější. Že jsem četla ještě před nástupem do školy, nebylo vůbec podstatné. Musela jsem číst nejlépe ze všech. Řeči na téma - když chceš jedničku (nijak extrémně jsem po ni netoužila), musíš si ji zasloužit, mě provázely po celý rok. A nejen ten první.

Jakmile jsem opustila první třídu a do spárů mě uchvátila jiná pedagožka, máti se trochu zklidnila a dál už mě čekal jen běžný život dítěte z kantorské rodiny. O každém školním průšvihu byli rodiče kantoři informováni snad ještě před tím, než se stal. Všichni spolužáci si samozřejmě mysleli, že je mi nadržováno, přestože opak byl pravdou.

Máti své pedagogické vlohy nadále uplatňovala už jen doma. Bráchu i mne udržovala v permanentní bojové pohotovosti propracovaným souborem příkazů, nařízení a zákazů. My jsme naopak používali složitou soustavu únikových operací a vzájemného krytí.

Máti byla v době našeho dětství zarputilou likvidátorkou všech myslitelných bakterií. Velmi lpěla na pořádku a čistotě. Můj vrozený sklon k bordelismu ji přiváděl k šílenství a ke komentářům "Po kom to může to dítě mít", načež bystře vyvodila, že za vadné geny je zodpovědný táta, jelikož kolem sebe trousí drobky a košili věší na židli místo do skříně.

Táta byl naštěstí naprostý stoik, pokuřoval si svůj čibuk nebo startky, četl knížku a matčino zoufalství nad nepovedenými dětmi ho nechávalo v klidu. Děti zašmudlané mu nevadily, vadily mu děti blbé.

Měj bohulibý zvyk jak zjišťovat, jak to s naší blbostí je. Z právě čtené knížky namátkou vybral nějaké záludné souvětí, které jsme s bráchou museli rozebrat, určit druhy vět, větné členy, zdůvodnit gramatiku. Byli jsme tak vycepovaní, že bych se neodvážila udělat chybu ani v seznamu na nákup.

Táta razil teorii, že pokud nebudu znát Pascalův zákon, svět se nezboří, ale pokud nebudu umět pořádně česky, je to ostuda rodu.

Jak šel čas, máti ve sbírání bakterií trochu polevila a totálně tuto činnost vzdala po narození malého Ajťáka a Jezinky, které občas hlídala. Na vnoučata je vždycky mnohem mírnější metr než na děti, takže když máti zjistila, že vnoučátka zdědila sklon k chaosu a trousení drobků po své matce, rozhodla se, že jí nábytek opatlaný od čokolády až tak extrémně nevadí.

Máti už je nějaký čas v důchodu a nastal u ní zajímavý vývojový posun. Pokud byla v činné službě, byla paní učitelka a paní učitelky sprostě rozhodně nemluví. Dnes je z ní starší, elegantní, vzdělaná dáma, kterou jsem ovšem nedávno viděla zuřivě mlátit zahradní lopatkou do obrovského slimáka se slovy "ty kurvo rozežraná, já tě zničím".

Když jsem se rozhodovala, na jakou školu půjdu, máti mě varovala, že mi nohy přerazí, kdyby mne napadlo jít na pedák.
Mne to ale samozřejmě nenapadlo ani ve snu. Být učitelka, to je diagnoza a být učitelským dítětem, to je... vlastně taky diagnoza.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jamie Jamie | 27. srpna 2012 v 9:36 | Reagovat

Taky mám maminku učitelku, ale mě to vždycky spíše pomáhalo:D. možná že to bude tím že učí až na druhym stupni.

2 mengano mengano | Web | 27. srpna 2012 v 9:45 | Reagovat

[1]:
Táta učil na druhém stupni a nepomáhalo mi to ;-) Jen jsem mu mohla říkat tati a tím výjimky končily. Nároky na mne byly větší, než na ostatní spolužáky:-(

3 Emily Immortel Emily Immortel | Web | 27. srpna 2012 v 9:55 | Reagovat

No, od nás z rodiny nikdo učitele nedělá. Musím říct, že jsme taková blbší rodina, ale mě to k dětem vždycky strašně táhlo a doufám, že ze mě jednou taky ta učitelka bude..

4 VendyW VendyW | Web | 27. srpna 2012 v 9:56 | Reagovat

:-)....nebyla jsem naštěstí učitelské dítě, protože jsem deptala učitele svou rozevlátostí a uměním být při každém velkém průšvihu na škole. Když jsem obdržela asi v sedmé třídě dvojku z chování pozval si mne dokonce sám pan nejvyšší aby věděl kdo že to je z dívek že má dvojku z chování. Já sice klamala tělem (blond cůpky, modré nevinné oči, ale žádná primcezna jsem tedy taky nebyla) zřejmě si myslel že budu jedna z romských žákyň, které chodily na normální školu a ne do zvláštní. Byl značně překvapen a neustále pak kroutil hlavou. Podotýkám, že ta dvojka vyjímečně nebyla za žádný průšvih, nýbrž za čtrnáct dní bez žákajdy, kterou jsem si zapoměla spolu s dalšími sešity na chalupě....Nicméně měla jsem co do činění s pár učitelskými dětmi a to byli vždycky ti největší grázlíci na škole. Jednoho jsem si dokonce bohužel vzala, a to byla druhá největší chyba mého života při které šlo někdy i o život....Jinak skvělá cesta do duše učitelského dítka :-)

5 jezinka jezinka | Web | 27. srpna 2012 v 10:13 | Reagovat

Nádherný článek- ještě teď se směju.Máš krásný humor.Já si pamatuju na reakci otce při poznámce z první třídy-|"dobře živená, proto bujnější,ale lepší se".Otec se zamračil a napsal odpověď-anděl z ní nikdy nebude- to nedopustím. :D  :D

6 Lizzie Lizzie | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 10:14 | Reagovat

Pěkný článek, několikrát jsem se i zasmála :)

7 pavel pavel | Web | 27. srpna 2012 v 10:24 | Reagovat

Moje spolužačka do páté třídy taky měla mámu učitelku a k tomu ještě třídní. Upřímně jsem tu holku litoval, protože její máma byla kráva. Jmenovala se Železná a to právě na ni sedlo jako přišitý.
Moje kamarádka má zase taky učitelku a tátu vojáka. Ta je na tom ještě hůř.

8 aluky aluky | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 10:36 | Reagovat

Moc krásný článek! Opravdu už jsem dlouho nečetla nic tak povedeného. Smála jsem se a přečetla celý článek jedním dechem! Jen tak dál, přeji hodně dalších takto povedených článků!
P.S. Maminka je také učitelka, ale naštěstí chodím na jinou školu. Asi proto, že děda byl také učitel a mamka chodila celou ZŠ na školu, kde učil. ;-)

9 Egoped Egoped | Web | 27. srpna 2012 v 10:44 | Reagovat

Přijde mi, že snad každý měl ve své nejbližší rodinné línii aspoň jednoho pedagoga :) A pak to s náma nemá vypadat tak, jak to vypadá :) Jedni to zdědí a druzí se bojí podobného osudu jak čert kříže.

10 Malkiel Malkiel | Web | 27. srpna 2012 v 11:20 | Reagovat

Super článek. ;-) Konečně jsem narazil na někoho, kdo píše lépe než já. :D

11 Malkiel Malkiel | Web | 27. srpna 2012 v 11:22 | Reagovat

[3]: Hláška "jsme taková blbší rodina" mě dostala do kolen. :-D  :-D

12 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 11:40 | Reagovat

Tak po Krutomývalovi mě děsíš i ty :)

Maminka mi málem taky chtěla přerazit nohy, když zjistila, že jdu na peďák :) A to je to zdravotní sestřička...

13 mengano mengano | Web | 27. srpna 2012 v 12:20 | Reagovat

[3]:
Jestli to moc chceš, tak z tebe učitelka určitě bude, neboj se :-) Jen by mne docela zajímalo, co přesně myslíš tím "jsme taková blbší rodina".
Tím jsi mne dostala, přiznávám :-D

[4]:
Je to tak, učitelské děti buď bývaly neskuteční šprti a nebo zlobivci ke sklony k zločinu. Šprt jsem opravdu nebyla. Základku jsem proplula bez větší újmy na cti, ředitelskou důtku jsem vyfasovala až v druháku na gymplu.
Původně to vypadalo na 2 z chování, profesor matematiky (porevoluční senátor) na ní dost sveřepě trval. Ale ředitel byl tátův kamarád, tak mi dal milost.

14 mengano mengano | Web | 27. srpna 2012 v 12:22 | Reagovat

[5]:
V mém notýsku z první třídy byla poznámka - nenosí cvičky. Podepisoval to táta, aby nedošlo ke střetu zájmů ;-)

[6]:
Díky.

15 mengano mengano | Web | 27. srpna 2012 v 12:24 | Reagovat

[7]:
V žádném případě nechci, aby vznikl dojem, že si na svojí máti stěžuju. Naopak. Je to skvělá ženská a vždycky byla. Jen mě holt neměla učit v první třídě ;-)

[8]:
Tvoje maminka je moudrá žena ;-)

16 mengano mengano | Web | 27. srpna 2012 v 12:34 | Reagovat

[9]:
U nás byla linie přerušena mnou i bráchou, oba jsme si zvolili naprosto odlišné pracovní uplatnění. Já navíc postrádám jakékoliv pedagogické nadání. Ajťák i Jezina vždycky propadali panice, když hrozilo, že matka bude objasňovat něco ze školní látky. Většinou to končilo mým provoláním "po kom jsou ty děti tak blbé" a musel nastoupit tatínek, aby v klidu s těmi nebožátky probral taje trojčlenky.

[10]:
Tak teď tu sedím a pyšně si natřásám barevná peříčka. Děkuju za poklonu ;-)

17 mengano mengano | Web | 27. srpna 2012 v 12:38 | Reagovat

[12]:
Nechci tě děsit, tobě nehrozí nic horšího než mutace v pančelku ;-)
Malinko bát by se mohli budoucí malí Bloudci :-)
Jenže ty máš výrazný smysl pro humor a věřím, že tě neopustí ani za katedrou. Tudíž budeš bezva kantorka. Moc ti to přeju ;-)

18 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. srpna 2012 v 12:52 | Reagovat

Já v první třídě vypustil první vyučovací hodinu, páč před škoulou byla na chodníku v zimě krásná ledová klouzačka a já ji pak měl konečně celou pro sebe.
Dostal jsem poznámku přes celou stránku s krásným zakončením:
"Nemá v těle kousek solidní zodpovědnosti za své počínání."

19 mengano mengano | Web | 27. srpna 2012 v 13:26 | Reagovat

[18]:
Zařadím do své sbírky :-)
Pokud bys chodil do školy v době mé prvotřídní docházky, mohl bys být podezříván i z bojkotu socialistické výuky.

20 Miloš Miloš | Web | 27. srpna 2012 v 13:27 | Reagovat

Mengano, musím přiznat, že jsem si myslel, že také jsi učitelka. Na webu projev absolutně bez chyb, zvláště dnes, kdy na něm dominují mladí lidí, kteří téměř nic nečtou a jejich výrazové schopnosti jsou formovány chaty, je hodně nápadný. :-)
Přesilovka rodičů-učitelů musela zanechat následky.

21 mengano mengano | Web | 27. srpna 2012 v 14:19 | Reagovat

[20]:
Ne, učitelka opravdu ne, ani vzdáleně.V mém povolání by celkem stačilo umět se vyjadřovat v holých větách ;-)
U nás doma se vždycky četlo a vedla jsem k tomu i své děti.
Z vyjdařovacích schopností dnešní mládeže mne obchází opravdu hrůza, protože si vždycky představím, co předají svým dětem. Další generace se bude vyjadřovat už jen ve zkratkách. :-(

22 Čerf Čerf | Web | 27. srpna 2012 v 17:54 | Reagovat

Moje máma byla střídavě zdravotní sestrou a učitelkou na zdrávce, takže jsem se jí jako pedagožce naštěstí vyhnul, protože jsem se zdravotním bratrem stát nechtěl. Leč i já jsem si vyzkoušel několik let v roli učitele. Bez patřičného pedagogického vzdělání, naštěstí na škole, kde se braly v potaz jiné argumenty než papír s razítkem. Nádherná léta, na která dodnes vzpomínám, a i po patnácti letech se pořád považuji víceméně za kantora na zkušené v praktickém životě, kde by si podle mého názoru každý učitel měl občas vyzkoušet přežít :-).

Moc pěkný článek, hodně z něho si umím představit :-).

23 valin1 valin1 | Web | 27. srpna 2012 v 19:56 | Reagovat

Já na svou učitelku z první třídy vzpomínám s láskou, asi proto, že to nebyla moje máti.
Příště tvý články nebudu číst u jídla, páč jsem se málem zadusila smíchy. :-)  :-)  :-)

24 userka userka | Web | 27. srpna 2012 v 20:04 | Reagovat

Taky tě ráda čtu i proto, že píšeš správně česky ;) I když je pravda, že blogy už mě za tu chvíli, co se tu pohybuju, docela otupily, a už se nepozastavuju nad tím, že psát chtějí i ti, kdo neumí česky, a co hůř, je jim to jedno.
Jsem ráda, že ses nenechala odradit od delších článků ;) Tenhle za to rozhodně stál ;)

25 Fredy Kruger Fredy Kruger | 27. srpna 2012 v 20:56 | Reagovat

Osoba .... zrcátko před kabelkou ...
hovoří : " Přemýšlím dobu velkou
... vždyť nejsem ještě starou herkou !

.... Proč nemohu být učitelkou ?? ! "

Tu někdo vykřikl :  " Kuš !
vzpamatuj se !  jsi muž !"

... někdo zas zařval :  " Má vymleto "!

Yann  Schourekk  zděšen ! " Tak je to !
Hrozná je pravda ! ... ať je to jak chce " ......

Muž běží to povědět  otcovi,  matce ...

26 Ježurka Ježurka | Web | 28. srpna 2012 v 16:33 | Reagovat

Jé, to je škoda, že jsi se nestala učitelkou, určitě bys byla výborná! Já Ti ale rozumím! Moje dcera učí na gymnáziu, moje snacha učí spec. pedagogiku na ZŠ, její máma byla ředitelka a můj syn prohlašuje, že být 25 let s jednou učitelkou - manželkou, je jako s jinou 50 let! A že děti, které rodiče učí z toho prospěch nemají, spíš naopak, to zase potvrzují moje vnoučata. :-D

27 Neriah Neriah | Web | 28. srpna 2012 v 22:35 | Reagovat

Vtipně podaný článek. :-)
Nikdy jsem to dětem z učitelských rodin nezáviděla. Ale na druhou stranu, na mě doma kladli (v poslední době už to začínají vzdávat) taky poměrně vysoký nároky. Hlavně proto, že chtějí, aby aspoň někdo z rodiny vystudoval vysokou. Rodiče se mnou pořád chlubili, jak mám samý jedničky, ale to mi samozřejmě nevydrželo napořád, takže teď rok před maturitou se na tetičky a strýčky mile usmívám a nevinně prohlašuju, že jsem na vysvědčení měla tři čtyřky, načež dodávám, že z fyziky, chemie a matiky, což jsou obory, kterým se věnovat nehodlám, takže je to jedno. :D

Jinak, chci se hlásit na speciální pedagogiku, i když nevím, jestli mi to vyjde :D
Chtěla bych ale spíš k dětem do školky...

A někdy se taky nestačím divit, co moji vrstevníci dokážou vyplodit za nesmysly. Nevím, co kdo na těch zkratkách vidí, mě vždycky hrozně dlouho trvá, než přijdu na to, co je kterou myšleno.

28 mengano mengano | Web | 29. srpna 2012 v 7:52 | Reagovat

[22]:
Jen pedagogické vzdělání ještě nikdy z nikoho neudělalo dobrého učitele. Buď to s dětmi umíš a nepotřebuješ patřičný glejt, a nebo neumíš a na průšvih je zaděláno. ;-) U nás na ISŠ chvíli učil kluk, inženýr informatik, neměl udělané ani pedagogické minimum. Pubertální, nezvladatelní učni ho milovali. Samozřejmě byl záhy vyštípán náležitě vzdělanými slepicemi.

[23]:
Moje babička mi vždycky říkala, že u jídla se nečte ;-)

[24]:
Táta češtinář položil dobré základy ;-)
Je pravda, že je dost blogů, které jsou obsahově celkem zajímavé, ale jsou napsané tak brutální češtinou, že už se na ně raději nevrátím. Možná si časem taky zvyknu, ale moc tomu nevěřím ;-)
Nemluvím samozřejmě o nějaké chybějící čárce nebo o psaní "sem" místo "jsem" (Krutomývale, zdravím ;-))...ale mluvím o naprosté absenci znalosti základů gramatiky. To mě fakt drtí :-)

29 mengano mengano | Web | 29. srpna 2012 v 8:04 | Reagovat

[26]:
Ale kdepak. Já bych byla učitelka příšerná ;-) Moje děti by mohly vyprávět. Nemám trpělivost něco vysvětlovat.

[27]:
S technickými předměty jsem taky bojovala. Kdyby gympl trval o 2 roky déle, tak jsem snad propadla z matematiky. Začínala jsem s hezkou jedničkou a končila s poněkud méně hezkou trojkou. Matice a deskriptiva mě příliš neuchvátily ;-)
Ale Ovidia jsem četla v originále. No vidíš, matice neumím dodnes a latinu už jsem dost pozapomněla ;-)
Držím ti palce, aby se ti přání splnilo a na školu ses dostala. :-)

30 Miloš Miloš | Web | 29. srpna 2012 v 13:12 | Reagovat

Nejlepší je být učitelem na VŠ. Neřeší se tam kázeň a vyrušování, studenti jsou dospělí, mají svou zodpovědnost, jsou samostatní, mohou se i zapojit do odborné činnosti nad rámec výuky, stejně tak učitelé jen neučí, ale také nad něčím bádají, zatímco působení na ZŠ a SŠ je založeno především na opakování stále stejných poznatků, a to často nezvladatelným jedincům.

31 Čerf Čerf | Web | 29. srpna 2012 v 17:40 | Reagovat

[30]: Pokud jde o poznatky, cíl bývá stejný, ale ta cesta k němu umí být neskutečně různorodá :-).

32 punerank punerank | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 19:47 | Reagovat

Učit mmě moje máma nejdůležitější rok základky, nevím nevím! Přitom by nás mámy měly učit daleko dýl a víc! Jenže jiným stylem, než učitelky! Já jsem tu svou z první třídy milovala, moc takových jsem na další cestě nepotkala!
Jinak jsem jako mrně chtěla být hlavně hokejista, žádné princeznovské ambice:)
Poslyš, ta Jezinka, co tu občas komentuje, je nebo není tvoje dcera?:)

33 Vendy Vendy | Web | 29. srpna 2012 v 22:16 | Reagovat

Tys byla taky mazané dítě, ta větička s plastelinou byla rafinovaná! :-D A vůbec celé tvé povídání je skvělé, na konci, jak tvoje máma přitvrdila, už jsem se musela řehtat jak blázen.
Píšeš vážně dobře, s humorem. Kouzelné počteníčko.

34 mengano mengano | Web | 29. srpna 2012 v 22:39 | Reagovat

[32]:
Ne, Jezinka, co tu občas komentuje opravdu není moje dcera :-D
Je to jen shoda internetových náhod. Moje Jezina ani netuší, co máma provádí ;-)

[33]:
Díky :-)

35 punerank punerank | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 22:52 | Reagovat

[32]:
To je právě sranda! Kromě přezdívky Jezinka píše, jako by to okoukala od tebe a taky píše o medvědovi:)))

36 mengano mengano | Web | 31. srpna 2012 v 5:56 | Reagovat

[35]:
Máš pravdu, Medvědi se trochu přemnožili ;-) Ale určitě máme s Jezinkou každá toho svého.

37 Vendy Vendy | Web | 1. září 2012 v 16:46 | Reagovat

[21]: Zkratky byly oblíbené v 1984.
Hrozná vize.

38 mengano mengano | Web | 1. září 2012 v 19:53 | Reagovat

[37]:
Bojím se, že už to není jen vize, ale je to tvrdá realita.
Nedávno jsem narazila na jeden komentář, kterému jsem opravdu nerozuměla. Psala to zřejmě nějaká 12-14ti letá koza a byla to změť různých zkratek, písmenek Q a W, prostě konec světa :-(

39 Aňa Aňa | Web | 2. září 2012 v 13:50 | Reagovat

[18]: Tak tahle poznámka mě dostala  do kolen :D  :D.
Nedávno jsem slyšela tuhle: dává pozor, jestli dávám pozor a když si myslí že nedává pozor tak nedává pozor. :-D

40 Katka Katka | Web | 3. září 2012 v 20:50 | Reagovat

Líbí, líbí, moc líbí, je to jiné, vtipné, fajn.

41 Katka Katka | Web | 3. září 2012 v 20:50 | Reagovat

Jen nevím, jak se s podobnými blogy vyhrabu ze své závislosti ;-)

42 mengano mengano | Web | 3. září 2012 v 22:31 | Reagovat

[40]:

[41]:
Díky :-) Nevyhrabeš, je třeba se s tím smířit ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama