Medúzy nevoní

9. srpna 2012 v 8:24 | mengano |  medvědí pelíšky
Jako dítě jsem byla úplně pitomá.


Tvrdí to moje máti a paní učitelky mají vždycky pravdu. I ty bývalé.

Něco na tom určitě bude. S rodiči jsme pravidelně každé prázdniny jezdili "někam". Na Slovensko, k Balatonu, do Bulharska. V dobách socialistické prosperity to byla hranice možného. Na devizový příslib do Jugoslávie mohli naši zapomenout, táta nebyl perspektivní kádr. Pamětníci mi rozumějí.

Když mi bylo 8 let, vypravili jsme se do NDR na Rujanu. Přestože Baltické moře není Středozemí a tedy i klima je tam poněkud drsnější, bylo tam krásně. Procházela jsem zrovna obdobím (které mi bohužel vydrželo mnoho let), kdy jsem všechno živé toužila mít doma. Sbírala jsem brouky, žáby, ještěrky, šneky a jinou žoužel, nosila si to domů ve sklenicích a přiváděla tím máti k šílenství. Tátovi to bylo celkem jedno, na takové blbiny se vždycky díval s nadhledem. Jen mě pokaždé nabádal, ať ty ulovené ubožáčky netrápím.

U moře jsem své sběratelsko-chovatelské vášni mohla popustit uzdu. Brzy kolem stanu (pro později narozené čtenáře - stan bylo běžné ubytování na rodinné dovolené, jak vypadá hotel, jsem tenkrát netušila) byla slušná sbírka různých skleniček s úlovky. Máti klasicky propadala hysterii, táta kouřil lulku, hrál s ostatními dovolenkáři mariáš a zachovával klid.

Poslední den před odjezdem domů mi máti mé vědecké bádání nekompromisně zatrhla. Všechny exponáty vrátila do přírody a mně slíbila, že jestli budu ještě chvíli řvát, tak mi zcela nepedagogicky zmydlí zadek.

Zrodil se ve mně ďábelský plán. Rodiče přece nemusí všechno vědět. Poslední ráno jsem si ulovila dvě maličké růžové medúzky. U břehu jich plavaly mraky, nebyl to žádný problém. Uložila jsem si je do ešusu (pamětníci opět vědí), pečlivě jsem jim nalila mořskou vodu, aby cestou nestrádaly a ešus jsem uložila k ostatním věcem do kufru naší Škody 1000MB. A vyrazili jsme na zpáteční cestu.

V té době se na bohatě zásobeném českém socialistickém trhu rozhodně nedaly sehnat "silonové" záclony. Soudruzi v NDR je ovšem měli. Máti po takových super záclonách samozřejmě toužila, takže na zpáteční cestě si dvoje v Drážďanech koupila. Záclony se však nesměly dovážet bez toho, aby byly zapsány v celním prohlášení a procleny. (Co je to celní prohlášení si mladší čtenáři zjistí googlováním nebo u rodičů. Zde není prostor na obsáhlý výklad.) Clít se našim pochopitelně nechtělo, jelikož taková kratochvíle lezla do peněz.

Už cestou k hranicím máti několikrát podezřívavě zavětřila a prohlásila, že v autě něco smrdí. Chvíli jsem byla v podezření dokonce i já. Táta tvrdil, že nic necítí, což nebylo nic divného, protože kolem sebe šířil oblaka lulkového dýmu a neucítil by ani přítomného tchoře.

K hranicím jsme přijížděli v atmosféře lehkého stresu. Máti v pravidelných intervalech propadala panice, že celníci záclony najdou a bude průšvih. Já jsem permanentně otravovala, že chci čůrat, protože jsem toužila zkontrolovat své medůzky, jestli se jim dobře daří. Táta prohlásil, že čůrat se bude až za celnicí, teď už není čas.

Když k autu přišla nejdříve pasová a posléze celní kontrola, máti lehce pobledla. Po ujištění z naší strany, že nemáme nic k proclení, si celník přál, ať táta otevře kufr u auta. To už máti pracovala k infarktu.

Táta celníkovi vyhověl a kufr otevřel. A pak už věci nabraly rychlý spád. Z kufru se vyvalil příšerný puch. Celník zalapal po dechu a vytřeštil oči, zřejmě přesvědčen, že nedovoleně převážíme pěkně odleželou mrtvolu. Táta si naštěstí všiml špatně zavřeného mokrého ešusu. A prože mu to pálilo a znal své blbé dítě, tak ešus pohotově otevřel. Smrad nabral grády. Celník zezelenal a jal se zvracet do trávy. Druhý celník, který zatím ještě nezvracel, mávnutím ruky naznačil, ať okamžiě opustíme prostor celnice. Táta mu promptně vyhověl.

Moje k chovu už dávno nezpůsobilé medúzky byly vylity z ešusu hned za hranicemi. Máti nevědela, jestli má ztřískat neposlušného spratka a nebo pochválit chytrou dcerunku za zneškodnění celníků a ušetřené clo. A mně se už ani nechtělo čůrat.

PS. Poděkování Malkielovi, který probudil moje vzpomínky:))
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | Web | 9. srpna 2012 v 9:42 | Reagovat

:-D ani nemůžu popsat, jak se chchtám :-D závidím všem, kteří umí vtipně psát. Všechny výrazy té doby ( celník, ešus, celní prohlášení...) velmi dobře znám, ačkoliv já byla s rodiči maximálně na Šíravě a na Lipně, neb otec "guma" ( rozuměj důstojník ČLA )nebyl vůůůbec perspektivní. Nicméně jako mladá matka jsem byla ve "východním" Německu nakupovat věci na miminko, ty byly nesmírně levné a kvalitní, neb NDR věci na děti dotovala. A znám ty stresy...a ty úlevy, když se provezlo...a pak ty obdivy, když to mimi nosilo a bylo jiné než to české mimi s oblečky z Bamnina :-)...jo, byla to SRANDA :-D

2 mengano mengano | Web | 9. srpna 2012 v 9:55 | Reagovat

Výraz guma znám velice dobře, neboť jsem v dětství bydlela (a znovu zase bydlím) ve vsi, kde jsme za humny měli vojenský prostor. Děti jsem rovněž oblékala a obouvala z NDR. Malinko později z Maďarska. Nezapomenu na nadšení mé tenkrát malé dcery, když jsem jí z Budapešti někdy v roce 88 přivezla mikinu s Tomem a Jerrym, kterou rozhodně holky ve školce neměly. Natřásala se jako páv :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. srpna 2012 v 10:22 | Reagovat

Celník spatřil hlavu Medusy a zkameněl...

4 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 9. srpna 2012 v 11:06 | Reagovat

Taky už jsem pamětník! Pěknej článek!
Já byl dle všech svědectví i vlastních vzpomínek taky blbý dítě a mám dojem, že se za ty roky zase tak moc nezměnilo, co se mojí inteligence týká. Četla jsi někdy knížku Geralda Durrella O mé rodině a jiné zvířeně? Mohla by sis s ním rozumět. Já teda nesbíral nikdy všechno živý, ale mám v sobě touhu mít vlastního tygra a taky veverku.

5 mengano mengano | Web | 9. srpna 2012 v 11:15 | Reagovat

[3]:
....proměnil se v kamenného chrliče

[4]:
Gerald Durrell je můj oblíbený a čtený spisovatel.
Na tvém blogu je touha po vlastním tygrovi zcela zřejmá :-)

6 Malkiel Malkiel | Web | 9. srpna 2012 v 11:40 | Reagovat

[1]: Nakupování v NDR, v Maďarsku, Polsku a následné hrůzyplné pašování byla realita tehdejší doby. Je paradoxem, že nyní je aspoň na co vzpomínat. ;-)

[3]: Ano, to je přímo antické. :D

[4]: Tygr a veverka, to zní jako z nějaké bajky. :D

[5]: Tak toto je pro změnu zase gotické. :D

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. srpna 2012 v 13:39 | Reagovat

[5]:
Tygra měl Thomas Tracy, jak píše Saroyan.

8 mengano mengano | Web | 9. srpna 2012 v 14:23 | Reagovat

[7]:
Ano, Tracyho imaginární tygr. Tak na toho jsem si hned nevzpomněla ;-)

9 punerank punerank | E-mail | Web | 9. srpna 2012 v 16:13 | Reagovat

Tracyho Tygra jsem četla několikrát, to se sluší a patří!
Tobě bych napřed vyprášila tvůj osmiletý kožíšek za ten smrad a pak bych tě pochválila, jak to umíš s chlapama skoulet:) Celník si to asi taky chvíli pamatoval!
Dobře jsem se pobavila hned po ránu!

10 Ježurka Ježurka | Web | 9. srpna 2012 v 16:53 | Reagovat

Také jsi mne krásně pobavila. Jsem už pamětnice (na druhou se mi chce psát), takže rozumím všemu. Také mám nějaké zážitky jednak od Baltu a pak i z nakupování. Ale tak vtipné to nebylo. Dík za super článek. :-)

11 mengano mengano | Web | 9. srpna 2012 v 17:08 | Reagovat

[9]:Tvoji tygři jsou zajímaví, už jsem se byla podívat :-) Jsem ráda, že se ti to líbilo.

[10]: Zážitků by bylo hodně, jenže jsem sklerotik a zapomínám :-) Ráno jsem si u Malkiela, při četbě o smrdutých racích, vzpomněla na medúzky....potřebuju vždycky trochu nakopnout ;-)

12 Čerf Čerf | Web | 10. srpna 2012 v 19:07 | Reagovat

Škoda, chybělo jenom trošku a mohla ses stát největším vnitrozemským velkochovatelem mořských medúz :-). Ale za pěkné záclony to jistě stálo. já si zase pamatuju, jak jsem z NDR pašoval stříbrný řetízek ve špičce deštníku. Čerf 007!! :-)

13 mengano mengano | Web | 10. srpna 2012 v 19:44 | Reagovat

[12]:
S kolegyněmi z práce jsme byly na eroháckém zájezdu Maďarsku. Holky (tenkrát jsme byly fakt ještě "holky") si nakoupily džíny a vyvstal problém, jak je propašovat. Los padnul na mne, protože jsem (a i tenkrát jsem byla)osoba poměrně velmi štíhlá. Takže přes hranice jsem hrdě proplula jako matrjoška - měla jsem na sobě čtvery džíny, od nejmenších po ty vícetonážní. Byl to docela adrenalin.
Dneska je na hranicích totální nuda ;-)

14 userka userka | Web | 11. srpna 2012 v 12:34 | Reagovat

:) fakt pěknej příběh! ;)

15 valin valin | Web | 11. srpna 2012 v 12:58 | Reagovat

Tak jsem se dobře pobavila a vyvstanulo mi tolik vzpomínek na tyhle časy, kdÿ nikde nebylo nic a ze všeho, co jsme kde urvali, jsme se radovali jako malé děti se radují kupříkladu z malých medůzek.. než tedy zasmrádnou... :-)  :-)

16 mengano mengano | Web | 11. srpna 2012 v 14:52 | Reagovat

[15]:
Jak jen bývaly napínavé frontové boje, když náhodou do drogerky dovezli toaleťák a nebo, nedejbože, vložky ;-)

17 Vendy Vendy | Web | 11. srpna 2012 v 21:17 | Reagovat

Taky si některé věci pamatuju. Ale tys to chtě nechtě vyřešila geniálně. I když to nebylo účelem... já takhle jednou sbírala mušle, že si je vezmu domů a nechával jsem je v pokoji hotelu, do třech dnů to tak příšerně smrdělo, že mušle putovaly ven a já se z toho smradu málem zeblila. Myslela jsem totiž, že jsou prázdné a nenapadlo mě, že obsahují živočišstvo... O_O  :D

18 Dubious cat Dubious cat | Web | 13. srpna 2012 v 14:54 | Reagovat

ach, děkuji za krásný, zajímavá a veselý článek k tématu!
Po výčtu jmen domácích mazlíčků to je jako dar z nebes:)

19 mengano mengano | Web | 14. srpna 2012 v 13:55 | Reagovat

[17]:
Z mušlí jsem rovněž vyléčená. Sice mi nezasmrádly jako tobě, ale bylo s nimi radosti až až. Vyskládala jsem si je pěkně na terase v hotelu na stůl, aby mi hezky vyschly. Za hodinu jsme si chtěli dát s Medvědem kafe, ale nebylo kam si položit hrnky. Stůl se hemžil spoustou neuvěřitelné havěti, kterou sluníčko zřejmě vyhnalo z ulitových pelíšků. Odmítla jsem Medvědův návrh, že příšerky humánně zlikviduje a přinutila jsem ho, aby je pochytal a odnesl zpátky do moře. Slíbil, že jestli mě ještě jen očkem zahlédne, jak sbírám nějakou mušli, tak mi urve hlavu.

20 Vendy Vendy | Web | 14. srpna 2012 v 22:07 | Reagovat

[19]: Nojo, byl optimista, a proto se sichroval! 8-)
(přeloženo, věřil tomu, že to zopákneš, a tak raději hodil do luftu preventivní vyhrůžku... ;-)  :-))

21 mengano mengano | Web | 15. srpna 2012 v 7:08 | Reagovat

[20]:
Medvěd je léty soužití poučen. Každou dovolenou svádí tuhé boje s mojí mánií hromadit různé kamínky, kytičky, lasturky a jiné nezbytnosti. ;-)

22 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 20. srpna 2012 v 13:01 | Reagovat

Myslím si, že tentokrát tě měla mamka pochválit, vždyť si je zachránila od možného průšvihu=) Medúzy bych si od moře nepřivezla, protože z nich mám respekt už odmala, za to kamínky a mušle jsem sbírala jako divá, což mi zůstalo dodnes, ale už v mírnější formě.

23 mengano mengano | Web | 21. srpna 2012 v 7:09 | Reagovat

[22]:
Nejhorší je, že kamínky a mušle se doma hromadí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama